Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)

– nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu
– narodil se v Praze – bydlel na Újezdě, pak na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí)
– otec mlynářský tovaryš, voják, pak krupař
– původní jméno Ignaz – počeštil na Hynek
– pokrokový vlastenec (pomáhal polským studentům prchajícím po nezdařeném protiruském povstání r.1830)
– spory s Tylem
během studií psal básně, hrál divadlo, rád cestoval (navštívil 90 hradů, pořizoval si jejich kresby)
výstřední povaha – melancholie, zasmušilost
– výstředně se oblékal (dlouhý, široký světlešedý plášť s červenou podšívkou
pozlacené knoflíky, jezdecké boty a červená čepice)
– vztah k Lori Šomkové – syn Ludvík – K.H.M. zemřel v den plánované svatby
– ostatky byly původně v Litoměřicích a v březnu 1939 byly převezeny na Vyšehrad

-lyrickoepická báseň Máj
– vrchol tvorby – vyšel už více než 200krát
– dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks
– tragédie (Jarmilina, Vilémova, obecně lidská) = jen východisko k filozofickým úvahám o smyslu života – ostrá kritika tehdejší společnosti
– 4 zpěvy, 2 intermezza + prostý děj:
– Vilém zjistí, že jeho dívka byla svedena a zabíjí jejího svůdce, tím byl však jeho otec, kterého nikdy nepoznal. Jarmila se utopí v jezeře, Vilém umírá na popravišti
– Vilém – není si vědom viny, do situace byl vehnán vnějšími silami, proti člověku zasahuje slepý a nepřátelský osud – podobně cítí i další hrdinové u K.H.Máchy
– dobový ohlas: nepochopen současníky, Mácha je snivec a buřič (Šalda)
– Máchův vliv na další generace např. májovci, V. Nezval, J.Hora
–
– umělecké prostředky: kompozice jako drama (vzestup, vrchol, sestup)
– epiteta konstans – bělavé páry
– epiteta ornans – večerní břeh
– metafory – bledá tvář lůny
– personifikace – o lásce šeptal tichý mech
– oxymóron – zbortěné harfy tón
– pleonasmus – modrý blankyt
– kontrast – život x smrt, světlo x tma