9. Význam slova a jeho složky

• slovo = skupina hlásek (někdy jen jediná) tvořící ustálený celek a mající svůj ustálený význam; jednotka slovní zásoby (lexikální jednotka, lexém), v každém slově se spojuje stránka zvuková a významová

▫ pojmenovávají skutečnost – židle, jehlan (podst. jm., příd. jm., slovesa atd.)
▫ poukazují na skutečnost – tenhle, já (zájmena)
▫ vyjadřují pocity, výzvy, napodobují zvuky – brr, haló, haf (citoslovce)
▫ vyskytují se v gramatických konstrukcích – a, ale, nad, ať (spojky, předložky, částice)
▫ označují konkrétní a jedinečné skutečnosti (nemají obecný význam) – Eva, Novák, Labe (vlastní jména)

– pojmenování:
▫ jednoslovná – řeka, krychle
▫ víceslovná = sousloví – šicí stroj, základní škola
▫ odborné názvy = termíny – kočka domácí, kyselina sírová
▫ frazeologické spojení = frazémy – pro nic za nic, lev salónů, I mistr tesař se utne.
(pořekadla, pranostiky, rčení, přísloví)

VÝZNAM SLOVA
a) slovní = lexikální (věcný) – označuje určitý jev skutečnosti, tj. význam, který má slovo samo o sobě, uvedeno ve slovníku (lovec = člověk, který loví zvěř)
b) mluvnický = gramatický – nabývá ho až po spojení s jinými slovy ve větě, je vymezen mluvnickou stavbou jazyka, vyjadřuje různé mluvnické kategorie (lovec, lovit – různé slovní druhy; lovec, lovci – různé číslo, pád; lovec, lovení – různý jmenný rod apod.)

– rozlišujeme slova:
▫ lexikální – mají jen význam slovní, nedají se časovat ani skloňovat (citoslovce, částice)
▫ lexikálně gramatická, plnovýznamová – význam slovní i gramatický (podst. jm., příd. jm., zájm., čísl., slovesa)
▫ gramatická – vyjadřují větné vztahy (předložky, spojky, částice, pomocná slovesa)

– další význam slov:
▫ symbolický – slon = neohrabanost, pírko = lehkost, tyčka = hubenost
▫ slovotvorný – mají ho slova odvozená (pomocí předpon a přípon; přelet, počítačový) a složená (ropovod)

– pojmenování:
▫ značkové – je jen jakoby značkou označované věci; slova kořenná (ruka, železo, letět) a slovotvorně „neprůhledná“ (motyka); nemají slovotvorný význam
▫ popisné – svým slovotvorným významem jakoby popisuje označovaný jev (běžec, umyvadlo, lékárna)

SLOŽKY VÝZNAMU SLOVA
a) rozsah významu slova = souhrn jednotlivých předmětů a jevů , které se do pojmenování zahrnují (rostlina – strom, květina, obilí…)
b) obsah významu slova = souhrn všech podstatných a významových rysů, které musíme uvést, když chceme vysvětlit význam slova (lípa – má určité listy, dřevo, květ…)
– čím větší rozsah, tím menší obsah a naopak

rostlina – strom – lípa – lípa srdčitá

SLOHOVÉ ZABARVENÍ SLOV
a) slova slohově zabarvená – citově zabarvená, poetismy (luna, vesna), termíny, historismy, archaismy, slang,
– použitelná jen v některém nebo některých funkčních stylech
b) slova slohově neutrální – použitelná ve všech funkčních stylech

VÝZNAMOVÉ VZTAHY MEZI SLOVY
▫ souřadná – na stejné úrovni (pstruh – štika – lín, jablko – hruška – švestka)
▫ nadřazená – nejširší, nejobecnější pojem (ryba, ovoce)
▫ podřazená – významově přednější (pstruh, jablko)

▫ jednoznačná – zelený, mládež, termíny – skalpel, kyslík, vlastní jména – Praha, citoslovce – mňau
▫ mnohoznačná – většina slov má význam:
a) primární (základní) – oko (orgán), kohoutek (malý kohout)
b) sekundární (odvozený) – oko (v síti, pytlácké aj.), kohoutek (uzávěr vodovodu, mechanismus u zbraně, luční květina, nejvyšší místo v lopatkové oblasti savců)

SLOVA VÝZNAMOVĚ BLÍZKÁ
– mají podobný, ne však úplně stejný význam
– průhledný – průsvitný (průsvitné sklo není průhledné)
– ostýchavý – nesmělý (člověk – synonymní, ale pokus – pouze nesmělý)

ZMĚNY SLOVNÍHO VÝZNAMU
a) zužování významu (specializace) – slovo mělo původně širší rozsah, postupné zužování významu (dobytek – původně jakákoli kořist, nyní zvířata; nábytek – jakákoli získaná věc (cokoli nabytého), nyní zařízení bytu; palec – dříve jakýkoli prst, nyní jen ten jeden)

b) rozšiřování významu (generalizace) – zvětšování rozsahu , používání podřazeného slova pro celou skupinu (limonáda – původně jen citrónová, dnes jakákoli ovocná šťáva; zápas – původně jen řeckořímský, dnes jakékoli střetnutí)

c) přenášení pojmenování – přenesený význam
▫ metafora – na základě vnější podobnosti (oko – pův. smysl. orgán, – oko na polévce, punčoše, apod.; totéž: ucho, hřeben,…), druhem metafory je i personifikace – zosobnění
▫ metonymie – na základě vnitřní souvislosti (hlídka – pův. děj, skutečnost hlídání, – hlídající osoby), druhem metonymie je i synekdocha – část pojmenovává celek (tři neděle = týdny; rodná střecha,…)

d) změny v hodnocení
▫ zhoršování – chlap (pův. neurozený muž, dnes hanlivé)
▫ zlepšování – znamenitý (pův. velký, nyní významný, slavný)
▫ zeslabování (eufemismus) – být v náladě (opilý), korpulentní (tlustý)
▫ zesilování (dysfemismus) – chcípl (zemřel)
▫ nadsázka (hyperbola) – moře slz, čekám věčně, hrozně krásné
▫ popření protikladu – to není pravda (= lež), nemohu nepřiznat, není to nesnadné
▫ ironie (opačný význam) – To je ale chytrák!
▫ kakofemismus (hrubé slovo jako mazlivé) – Ty mrško! Darebáku jeden!