Julius Zeyer (1841 – 1901)
– můžeme ho zařadit mezi novoromantiky („opožděný romantik“) = jeho záliba v našich i cizích dějinách, mýtech a pověstech – exotické motivy
– samotář – odstup i do svého nejbližšího okolí
– narodil se v zámožné pražské rodině (otec Francouz, matka z německy mluvící rodiny)
– vliv české chůvy – lidová vypravěčka pohádek a pověstí
– po neúspěšných studiích se věnuje jen literatuře
– cestuje po cizích zemích, v Rusku je šlechtickým vychovatelem
-Vyšehrad
– ze staročeských pověstí – epické básně
-Karolinská epopea
-Román o věrném přátelství Amise a Amila
– zpracoval starofrancouzské středověké pověsti
-Jan Maria Plojhar + Dům u tonoucí hvězdy
– romány
– vrchol Zeyerovy prozaické tvorby
– autobiografický líčí osudy krajanů (Čecha Plojhara, Slováka Rojka)
– utíkají před společností do evropských velkoměst
-Tři legendy o krucifixu
Dramatická tvorba:
-Radúz a Mahulena
– romantická pohádka o veliké lásce (na slovenské motivy)
– scénická hudba Josefa Suka
………………………………………………………………………………………………
