FRANCIE – 15. – 16. st.

Francois Villon čti:[fransua vijon] (1431 – 1461)
– 1. prokletý básník
o Vedl nevázaný studentský život, po hádce smrtelně zranil kněze => musí uprchnout z Paříže, uvězněn pro krádeže, později odsouzen k oběšení za předchozí špatný život, vlivní přátelé dosáhli, že mu byl trest změněn na 10 let vyhnanství z pařížského kraje, od r.1463 o něm nejsou žádné zprávy = rváč, tulák, zloděj, kumpán dobrodruhů z pařížského podsvětí, v jeho duši se sváří dobro se zlem, hluboká náboženská víra s cynismem, vtip s vážností, pocit marnosti světa s požitky ze světských darů.
-báseň: Velký testament (závěť, odkaz)
– zamýšlí se nad svým pohnutým životem
– své hříchy omlouvá chudobou a krutým osudem
– Balada o někdejších paních
– Balada o tlusté Margot
– vzpomíná na své lásky
– forma: francouzská ( villonská ) balada – viz níže
– Villonovo dílo objevili a ocenili po staletích až romantikové
– Mnoho románových zpracování V.života – román Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá, ovlivnil např. J.Vrchlického, J.Mahena, V.Nezvala (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida), V+W (Balada z hadrů)

Próza:
Francois Rabelais čti:[fransua rablé] (1494 – 1553)
– mnich, lékař
– autor odborných lékařských spisů, překladatel z latiny a řečtiny
– vysmívá se klášternímu životu, soudnictví a školství (nesmyslné učení se nazpaměť)
– vychází z kultu Přírody, zastánce encyklopedického vzdělání, prosazuje zdravý rozum a optimismus
– vypravěčské umění
– hodnota díla oceněna až romantiky
-Gargantua a Pantagruel čti:[pantagrijel ]
– satirický román – epopej 5 dílů
– vyprávění o dvou obrech (otci a synovi)
– otec představitelem středověkého asketismu, syn svobody a přirozenosti, vnuk je představitelem renesance