William Faulkner
William Faulkner (1897-1962)
Prozaik, nositel Nobelovy ceny, během l. sv. války sloužil jako pilot v armádě.
Napsal dvojromán Divoké palmy (1939) v prvním příběhu (Divoké palmy) sleduje milostný vztah začínajícího lékaře Harryho Wilbourna a výtvarnice Charlotty. Ta kvůli Harrymu opouští poměrný blahobyt a rodinu. Harry provedl Charlottě potrat, který se nezdařil. Odjíždějí na mořské pobřeží v Mississippi, kde za „divokého a suchého zvuku palem“ jejich příběh vrcholí. Charlotta umírá v nemocnici, Harry je odsouzen za nedovolený zákrok k dlouhému trestu nucených prací.
Druhý příběh Stařec Mississippi (1939) líčí v retrospektivním vyprávění trestance spoluvězňům jeho dřívější zážitky, kdy se jako mladý vězeň zúčastnil za velké povodně záchranných prací. Divoký proud řeky ho unesl s pramicí, na níž byla těhotná žena. Během plavby na rozvodněné řece žena porodila. Jemu se podařilo ženu i s dítětem dopravit do bezpečí, ale on skončil ve vězení, kde mu byl zvýšen trest o 10 let za pokus o útěk. Autor se v románu zabývá základními otázkami lidské existence – láskou, vzájemnou solidaritou, vinou a trestem, životem a smrtí. „Říká se, že láska mezi dvěma lidmi umírá. To není pravda. Neumírá. Jenom člověka opouští, odchází, když člověk není dost dobrý, dost si ji nezaslouží. Láska neumírá: to člověk umírá. Láska je jako oceán, když člověk není dobrý, když už začíná páchnout, moře ho zkrátka někam vyplivne, aby tam umřel.“
