RUSKÁ LITERATURA

RUSKÁ LITERATURA
Maxim Gorkij (1867-1936)
Dramatik, prozaik, zakladatel socialistického realismu v próze, naučil se číst od námořníka, chtěl se dostat na univerzitu, zdrojem jeho tvorby byla vlastní chudoba i dokonalé poznání Ruska, které jako „bosák“ (bezprizorní člověk) prošel, stal se zakladatelem socialistického realismu.
Román Matka (1906) představuje hrdinku zpočátku neuvědomělou, která postupem času začíná bojovat za zlepšení sociálních podmínek. Děj se odehrává v dělnické kolonii, kde žije rodina Vlasovova v chudých poměrech – otec alkoholik, laskavá matka a jejich syn Pavel, který po otcově smrti uvěří komunistickým ideálům a stane se revolucionářem, jeho matka má o něj strach, ale pomáhá mu, a tak i ona přejde na stranu revolucionářů.

Michail Šolochov (1905-1984)
Prozaik, nositel Nobelovy ceny za mír. Napsal čtyřdílný román Tichý Don (1928-1940), kde zachytil tragické osudy konzervativního kozáka Grigorie Melechova na pozadí VŘSR, hlavní hrdina za občanské války váhá mezi bílými a rudými a nikdy jednoznačnou cestu nenalezne.

Michail Bugalkov (1891-1940)
Prozaik, dramatik, vystudoval medicínu a stal se lékařem, později pracoval jako žurnalista, spisovatel, dramatik, herec.
Napsal filozofický román Mistr a Markétka (posmrtně 1966-1967), který nemohl z politických důvodů vyjít (lze ho považovat za předchůdce magického realismu). Je to román v románu – kniha je podobenstvím, v němž se prolíná biblický příběh ukřižování Krista (vypráví o Pilátu Pontském) s příběhem současného Mistra, který se nemůže prosadit. Je to podobenství o vztahu tvůrce a světa, o poslání uměleckého díla, o věčném boji dobra se zlem. S groteskní nadsázkou líčí život v Moskvě 30. let.