Jan Skácel (1922 – 1989)
– pan básník, Moravan, žil v Brně
– esence moravanství (když vyjdeme ve 4 ráno ze sklípku)
– úsporný básník – nemůžeme tam nic propašovat
– i próza
– poezie – b. k. – Kolik příležitostí má růže – hl. hr. – bás. subjekt – prý geniální ve své
prostotě, jak vyjadřuje nejnevyjádřitelnější věci; růže – symbol lásky; lidských
životů, kolik smyslů? Příležitostí? -> 1, je jedinečná (1 příležitost života) b. s. je to
líto -> melancholické verše
b. k. – Co zbylo z anděla? – potřeba vypít z názvu, převažují naléhavé existenciální motivy a prvky, spjato s venkovem, krajinou, život se nedá obejít, co životu dává smysl
b. k. – Hodina mezi psem a vlkem – představuje mezní situaci, kdo obstojí v zatěžkávací zkoušce …
b. k. – Smuténka – novotvar, prostě si to vymyslel; sídlí tu všechny (melancholické) spodní věci života, vzpomínky
b. k. – Metličky – 1968 – drobné křivdy života, sčítají se a pak tu tíhu nejsme schopni unést -> katastrofa
– po této knize byl zakázaný -> proměna stylu veršů – podoba přísloví
– v samizdatu: b. k. – Odlévání do ztraceného vosku – narážka na umění
