Představitelé:

PIERRE CORNEILLE /1606 – 1684/: fr. autor módních komedií, kdy jeho dramatický konflikt založen na
střetnutí rozumu a citu, povinnosti a lásky; dokonalá dramatická stavba děje a výrazná kresba
charakterů hl. hrdinů
= vrcholné dílo: tragedie CID (čerpá ze španělské rytířské epiky)
(Hl. hrdinou Don Rodrigo, jež miluje Ximénu, ale aby obhájil čest svého otce, je nucen
zabít v souboji svého budoucího tchána. Xiména, ačkoliv Rodriga také miluje, žádá pomstu.
Rodrigo se mezitím také vyznamená v boji proti Maurům, za což získá čestné označení Cid, pán.
Nakonec panovník ve státním zájmu rozhodne, že oba milenci zapomenou na to, co se stalo a po
ročním odkladu uzavřou sňatek. – to je důkazem jak vítězí rozum!)
JEAN RACINE /1639 – 1699/: fr. autor hrdinských tragédií, formálně vycházející z antic. námětů a fakticky
řešící soudobé psychol. problémy
= vrcholné dílo: FAIDRA (Faidra je druhá manželka krále Théssea, ale tajně je zamilována do
svého nevlastního syna Hyppolyta. V jakémsi souboji zemře král a královna je tak
odproštěna od klasicistického postupu a začne Hyppolyta za trůn vydírat. Ovšem Hyppolytus je
k ní chladný, cítí se býti uražen. Nečekaně se na scéně objevuje král Thesseus a Faidra pro svou
záchranu lže o svém vztahu k Hyppolytovi, Thesseus jej proto vyhání. Následně ještě žádá
Bohy, aby byl viník potrestán. Faidra je potrestána vypitím jedu a krátce před svou smrtí
vypovídá králi skutečnou pravdu.)
MOLIÉRE /1622 – 1673/: fr. komediograf, vlastním jménem Jean Baptista Poquelin (chtěl vždy napsat
velkou tragedii)
= kritický pohled na současnost; satirický obraz nedostatků a výsměch lidským slabostem
= tzv. politicky-satirická hra, kdy hrdinové pojati humorně i satiricky, čímž získání sympatií
diváků
= jazyk: verš i próza, prostá mluva
= díla: Don Juan neboli Kamenná hostina (o bezcharakterním svůdci a rozmařilém šlechtici)

Lakomec (tragikomická hra o ztělesněné lakotě – Harpagon, lichvář, schopný pro peníze
udělat všechno)
Misantrop (tragikomická hra o zastánci pravdy a spravedlnosti prosazující své mravní
principy děj se co děj; kritika vypočítavosti lidí)
Tartuffe neboli Podvodník (zjištné zájmy pod maskou svatouška aneb jak si chytrák
měšťana Orgona kolem prstů omotal)
Zdravý nemocný (o hypochondrovi Arganovi; satira na šarlatánství lékařů; útok na
šarlatánství, sobectví a pokrytectví lékařů)
JEAN de la FONTAINE /1621 – 1695/: fr. básník, libretista, prozaik, proslulý zejména svými dvanácti
knihami bajek – bajky bestsellerem 17. století!!!
= stal se jediným básníkem ludvíkovské doby, jež se nebál vyslovit kritiku a tak se
přiřadil k prozaikům jako např.: Vaubanovi, La Bruyérovi či Fenelonovi, a ačkoliv byl na
dvoře Ludvíka XIV., podává i tak pravdivý obraz své doby (kritický; proti světské a
náboženské morálce tehdejší vládnoucí třídy; zpochybňuje nastolený řád, řízený vůlí
jediného vládce; dobové narážky právě v bajkách; dokazuje, že chytrost je nejúčinnější
zbraň proti násilí)
= zdrojem pro bajky: Ezop, Phaedrus, Babrios, Bidpaj
= díla: Bajky – 12 knih
Povídky – veršované, 4 díly
divadelní hry – Kleštěnec, Clymena, Florenťan, Kouzelný pohár
opery – Daphné, Galatea (nedokončena), Astreé
román – Lásky Psyché a Kupida
básně – Adonis, Sen z Vaux, Elegie pro nymfy z Vaux, Chinin
korespondence – Zpráva o cestě z Paříže do Limouzínska v r. 1662 (6 listů manželce
prokládaných verši)

Carlo Goldoni /1707 – 1793/: italský autor dramat: Poprask na laguně (o žárlivé milenecké dvojici);
Mirandolina; Chytrá vdova; Jemnostpán

– v Itálii tzv. národní veselohra = commedia dell´arte (všední problémy zachyceny výstižně ironicky a zobrazeno pravdivě měšťanské prostředí; herci měli jen tzv. scénář a na scéně improvizovali; dialog doplňován komickou pantomimou; stále stejné postavy; popř. masky)

– v hudbě se klasicismus odráží především v dílech 2. pol. 18. stol. a poč. 19. stol., především Josepha Haydna, Wolfganga
Amadea Mozarta či Ludwiga van Beethovena