3) HUMANISMUS POPULARIZOVANÝ – DOBA VELESLAVÍNOVA:

– v tomto období zjevný zájem o čistý, spisovný český jazyk, ačkoliv tyto tendence samozřejmě již i dříve
Vavřinec Benedikt z Nudožer – Slovák, jež přeložil do češtiny Knihy žalmů
Karel starší ze Žerotína – spis Rétorika
Bartoloměj Paprocký z Hlohol – dějepisný humanismus
Jan Černý – lékařský humanismus
Tadeáš Hájek z Hájku – herbáře
– v této době je zcela jasný rozvoj literatury a písemnictví, což dokazuje následující autor:
Daniel Adam z Veleslavína (1546-1599): učený pražský tiskař a majitel tiskárny, jež se zasloužil o rozvoj
národní vzdělanosti a dodával ráz literatuře doby
– pocházel z měšťanské rodiny a vystudoval univerzitu v Praze
– r. 1576 se oženil s dcerou Jiřího Melantricha a r.1882 po něm převzal tiskařský závod
– byl tajným stoupencem JB
– překlady a úpravy literárních děl – snaha o povznesení morálky, vlastenectví a rozvoji
měšťanstva, přispíval k jazykové kultuře, snažil se zachovávat normy jazyka a pro
popularizované dějepisectví
– díla: Kalendář historický (1578; zkušenosti profesora na pražské univerzitě; zachycení
světových dějin)
Kroniky dvě o založení země české (1585; vydal a napsal historickou předmluvu)

– v době „Zlatého věku českého písemnictví“ vzniká i vrcholné dílo českého humanismu, tj. šestidílný překlad Bible:
Bible Kralická – vycházela v Kralicích na Moravě 1579-1594
– už Blahoslav přeložil Nový Zákon a 9 učenců překládalo Starý Zákon z hebrejštiny
– vyspělý jazyk, knihtisk a grafické umění
– jazyk Bible Kralické se stal vzorem literárního jazyka až do doby Dobrovského a NO

– jediný vliv renesence mnou spatřen snad v literatuře tzv. zábavného rázu, reprezentovaného zábavnými kronikami a historiemi, kde texty čerpají ze zábavných vyprávění evropské renesance a není tak divu, že se k nám dostává a zdomácňuje postava Fausta či lidového šibala Enšpígla
Frantova práva – parodijně pojaté stanovy pijáckého cechu, obsahující vložené povídky o pozemských
radostech
Historie o bratru Janu Palečkovi – 12 prozaických příběhů s hlavním hrdinou v osobě dvorního šaška Jiřího
z Poděbrad

– snaha o oživení moralistní tendence dějovostí
– nevzniklo však žádné vynikající drama v celém období humanismu a hry, které se hrály měl motivy hlavně biblické a hráno bylo ve školách = tzv. školská dramata
– poslední památkou, jakoby končící humanismus v Čechách: „Paměti od Mikuláše Dačického z Heslova
(dochovalo se pouze v rukopisech, události Bílé Hory)

Význam českého humanismu:
Největší význam této doby spočívá asi hlavně v rozšíření vzdělanosti a snaze o povznesení českého národního jazyka na úroveň latiny, a dále i v demokratizaci literatury, témat spíše než-li forem. Čeština, která v této době rozkvetla, stala se pak v obodbí NO vzorem při obnově jazyka a to zcela jistě váhu má.
Porážka stavovského odboje v bitvě na Bílé hoře r. 1620 měla, jak známo, tragické následky pro celý národ. Následující hospodářský úpadek doprovázel i úpadek měšťanstva, které si své postavení za doby humanismu upevnilo a do emigrace tak odešla podstatná část vzdělanců, což se podepsalo na literární tvorbě.