Středověké evropské a orientální literatury
Středověké evropské a orientální literatury
1. evropská literatura (476 – 1453, 1492)
– po zániku Západořímské říše (roku 476) vzniká nový společenský řád – feudalismus
– středověk končí 1453 dobytím Cařihradu Turky, nebo 1492 objevením Ameriky
– feudální společnost je vybudovaná na hierarchickém uspořádaní principů osobní závislosti, v níž výše postavené vrstvy zajišťují vnitřní a vnější stabilitu společnosti a duchovní rozměr jejího života, vzhledem k hospodářským podmínkám však žijí z dávek poddaných tvořících naprostou většinu obyvatelstva)
– ve 4. století spojen Starý a Nový zákon a vznikla Bible; od 4. stol. je křesťanství státním náboženstvím
– křesťanský svět se rozdělil na východní (Byzanc, vliv řecké vzdělanosti) a na západní (vliv latinské vzdělanosti)
– římští biskupové se považují za vládce celého křesťanského světa střety s císaři
– dogmata – základní pravdy ztvrzující křesťanské víry, smyslem života je najít vztah k Bohu
– rozdělení lidí do tříd – duchovní, páni a poddaní
– osobní život a zájmy jsou potlačeny
– legendy – vyprávění o životě světců ( nejčastěji o životě Ježíše a apoštolů)
náboženské dramata – výjevy z Bible předváděné v kostelech
modlitby
– vznik středověkých univerzit od 12. stol. (Sorbonna)
– scholastika – školní nauka, obhajování církevních dogmat, školy pouze pro muže učilo se pouze Trivium = čtení, psaní, počítání
– myšlení ovlivňovala patristika (obhajovala víru proti pohanům)
– centrem vzdělanosti se stávají kláštery autoři byli většinou kněží
– románský sloh, gotický sloh
– BIBLE – Starý zákon (památka hebrejského písemnictví)
Nový zákon (křesťanská část bible) – obsahuje 4 evangelia – vyprávění o Kristově životě, jsou to
církevně kanonizované soubory řeckých apoštolských textů – Markovo, Matoušovo, Lukášovo, Janovo dál obsahuje epištoly – listy apoštolů věřícím Zjevení sv. Jana – spis o konci světa a posledním soudu (apokalypsa)
A. literatura latinská (církevní prostředí)
– vznikala na konci 5. – poč. 9. století
– školství a vzdělanost v rukou církve hlavní hrdina – světec
– vznikají duchovní písně – parafráze na žalmy a hymny z Bible vznik legend – z vyprávění, předčítaly se v kostelech, příběhy o životě Krista, apoštolech, …
– apokryfy – vyprávění biblického rázu, ale církví neuznané za součást Bible
– náboženské drama – MYSTÉRIE – hry o Kristově utrpení, pašijové hry MIRACULA – zázračné hry
B. literatura v národních jazycích
a) šlechtická literatura
– psaly se hlavně hrdinské eposy, kdy hlavní postavou je rytíř jako reprezentant ctností (statečnost, věrnost králi, projev úcty k ženám); značně idealizované; vždy veršované; pronikání prvků exotiky a dobrodružství
– hrdinská epika
– Anglie : BOEWULF – nejstarší hrdinský epos
– Francie : PÍSEŇ O ROLANDOVI – Roland, velitel křížové výpravy X Saracénům, zrazen nevlastním otcem, hájí čest krále, hrdinská smrt; vysoký styl – každá postava má svůj morální postoj; částečně podle skutečné události
– Německo : PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH – historie lásky, zrady, pomsty, Krienhilda pomstila smrt svého manžela Siegfrieda; Nibelungové – mýtické bytosti hlídající poklad
– Španělsko : PÍSEŇ O CIDOVI – veršovaný epos; opěvuje udatnost španělského národního hrdiny v bojích proti Maurům
– Rusko : SLOVO O PLUKU IGOROVĚ – Igor táhne X mongolským Polovcům (chtějí ovládnout Moskvu) a ubrání ji
– rytířská epika
– TRISTAN A IZOLDA – milostný příběh, který však končí smrtí obou milenců; náleží do cyklu bretonských románů (král Artuš – okolo kulatého stolu zasedají rytíři a pak se vydávají do světa za dobrodružstvím)
– ALEXANDREIS – latinsky psaný text; o Alexandru Makedonském
