ŘÍM

ŘÍM:
(3. stol. př.n.l. – konec 5. stol. n.l.)
– latinská, většinou nepůvodní literatura, vliv řecké lit.
– dlouho přebírala témata z řecké lit., svého vrcholu dosáhla až v prvních desetiletích císařství (konec 1. stol. př.n.l.), psaná latinkou
– prostřednictvím římské literatury pronikla do evropské kultury znalost antické
a) Archaické období (3. – 2. stol. př.n.l.)
– překlady z řečtiny
– komedie: Terentius – uhlazený jazyk, psychologie postav, intelektuálně zaměřené hry DÍVKA Z ANDRU. Plautus (Titus Maccius) – čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci), ovlivněn řeckou novou komedií, užívá hovorový jazyk KOMEDIE O HRNCI – inspiroval Moliéra k napsání Lakomce.
– řečnictví: Marcus Porcius Cato- výzva ke zničení Kartága
b) Klasické období – zlatý věk (1. stol. př.n.l. – počátek našeho letopočtu)
– řečnictví:Marcus Tullius Cicero – filosof, politik, řečník. Jeho jazyk se stal normou klasické latiny ŘEČNÍK – teorie řečnictví
– paměti: Gaius Julius Caesar – ZÁPISKY O VÁLCE GALSKÉ
– lyrika: Gaius Valerius Catullus – největší římský lyrik, básník vnitřních rozporů, okruh písní věnovaných milence Lesbii, starší vdané ženě. Citát : „Nenávidím a miluji“.

– Publius Ovidius Naso – básník, bohém, ke konci života ve vyhnanství
ELEGIE Z VYHNANSTVÍ – dopisy rodině a přátelům (žalozpěvy), elegie = pohření zpěv, žal nad ztrátou blízkého, bolest ze zklamání láskou, … PROMĚNY – 250 básnicky převyprávěných řeckých a římských bájí, kde v každé dochází proměně (člověka v rostlinu, zvíře, …), báje o Daidalovi a Ikarovi, Iásonovi, Médeji, … hlavní téma: proměnlivost a pomíjivost světa, na konci knihy se Caesar promění v hvězdu – oslava císaře a jeho nesmrtelnosti UMĚNÍ MILOVAT – analýza milostného citu, rady mužům a ženám, jak si získat lásku
Publius Vergilius Maro – literární mluvčí císaře Octaviana Augusta, který podporoval básníky, kteří připomínali staré římské ctnosti (plnění závazků k bohům, vlasti a rodině), velice oblíbený díky jedné části svých ZPĚVŮ PASTÝŘSKÝCH v nichž předpověděl narození chlapce, který přinese na zemi „zlatý věk“ – křesťané to považovali za předpověd narození Krista,bukolická poezie.
AENEIS – epos, 12 knih, příběh trojského hrdiny a mýtického praotce Římanů
Quintus Horatius Flaccus – představitel lyriky, psal písně, satiry a filozofické úvahy (epikurejec) ÓDY – básně óda = píseň určená k hudebnímu doprovodu, pak se vyvinula v oslavnou báseň. Píše o „zlaté střední cestě“- umírněnost v životě
c) Postklasické období (do 2. poloviny 5 stol. n.l.)
Seneca – filozof (stoik), spisovatel, spáchal sebevraždu, vychovatel Nerona
Petronius – satirik, rozhodčí ve věcech vkusu, rozhodčí ve věcech vkusu u Neronova dvora, skončil jako oběť jeho despotismu SATIRICON – román, zobrazil svou společnost a zároveň vytvořil parodii na řecké erotické romány (Satira – ? doplnit)
Martialis – autor epigramů (= krátká satirická báseň vyjadřující výraznou myšlenku)