Richard Weiner ( 1884 – 1937 )

Richard Weiner ( 1884 – 1937 )
Byl inspirován expresionismem a surrealismem, narozen v Písku, vystudoval chemii, která ho ale nebavila, odjel proto do Paříže, kde byl literárně činný, v I. svět. válce byl odveden na frontu, odkud byl kvůli psychickým problémům propuštěn, po té pracoval jako zahraniční korespondent pro Lidové noviny, po válce trávil většinu času v Paříži, rok před smrtí se vrátil do Prahy, kde zemřel opuštěný.
Lítice – soubor povídek, který má autobiografické rysy a je ovlivněn otřesnými zážitky z války.
Škleb – soubor depresivně laděných devíti povídek, založených na pocitu odcizení se člověka společnosti a jeho nemožnosti porozumění vnějšímu světu. Táže se zde po zodpovědnosti člověka za své činy.
Lazebník – stejnojmenný esej a čtyři prózy. V eseji vlastně zformuloval manifest surrealismu – jak má vypadat prozaická surrealistická tvorba. Společným jmenovatelem tohoto souboru je kritika evropské racionalistické civilizace, nedůvěra v rozum a odcizení se člověka svému okolí. Nejedná se o příběhové prózy, realita je smíšena se snem a fantazií, autor narušuje časové vnímání skutečnosti, představuje člověku vesmír (i skutečnost) v celé jeho jednotě bez ohraničenosti konvenčním lidským vnímáním (a protože za své vnímání nemůžeme vykročit, působí celé dílo poněkud nesrozumitelně a chaoticky).
Mezopotámie – básnická sbírka, expresionistické motivy.

Jan Weiss ( 1892 – 1972 )
Není typický představitel expresionismu, je hodně ovlivněn surrealismem. Je jedním ze zakladatelů české science- fiction. V I. svět. válce bojoval v českých legiích, byl v zajateckém táboře na Sibiři, kde prodělal skvrnitý tyfus. Po válce působil jako úředník, k tomu psal povídky a romány.
Barák smrti – povídka, zpodobující hrůzné zážitky z války – zachycuje hrůzu člověka v zajateckém táboře zamořeném tyfovou nákazou, jehož vyprávění se pohybuje na pomezí mezi skutečností a halucinacemi.
Dům o tisíci patrech – román působící velmi depresivně – je to sen zajatce v tyfové horečce, který prochází domem, který má nesčetně pater a v němž vládne zrůdný vládce, který vytváří z lidí přestrašenou a zotročenou hmotu. Román má hororové prvky.

Josef Váchal ( 1884 – 1969)
Byl literát, spisovatel, grafik, malíř a řezbář; inspiroval se Březinou a Demlem, jehož dílo (např. Hrad smrti) také ilustroval.
Krvavý román – netradičně pojatý román – spíše literární a historická studie hororových prvků, které se v historii objevovaly v literatuře, spojená s pokusem o takový hororový román. Text je spojen s vlastními dřevoryty. Studie má autobiografické prvky, mnoho lidí z jeho okolí se zde poznalo