Jarmila Glazarová (1901 – 1977)

Jarmila Glazarová (1901 – 1977)
Vlastním jménem Podivínská, když jí bylo patnáct, zamřela jí matka i otec a byla dána do internátní hospodářské školy v Klimkovicích ve Slezsku. Žila v harmonickém manželství s MUDr. J. Podivínským, o devětadvacet let starším.
Po manželově smrti bydlela se svojí sestrou v Praze, kde pracovala jako telefonistka. Po úspěchu své první knihy v soutěži se stala spisovatelkou z povolání. Po druhé světové válce působila ve vysokých politických funkcích.
Vzpomínková prvotina Roky v kruhu (1936) původně nebyla psaná pro vydávání. Začala ji psát po smrti svého manžela, aby se jí povedlo lépe se s jeho koncem vyrovnat. Kromě vzpomínek zde vykresluje život a zvyklosti maloměsta a špatnou sociální situaci slezského regionu.
Psychologický román Vlčí jáma (1938) je obrazem lidské nízkosti a tyranie v manželství staré, sobecké a hloupé ženy Kláry a mladšího, inteligentního muže Roberta (pocházel z chudé rodiny), který se s ní oženil také pro peníze a lepší postavení ve společnosti. Manželé si na opatrování vezmou osiřelou, krásnou, mladou a inteligentní dívku Janu. Jana s Robertem se do sebe zamilují, ale oba se dlouho svým citům brání (Robert dokonce raději odjíždí pracovat do Prahy a vrací se jen na víkendy). Když se sobě svěří, Robert se těší, že s Janou začne nový život, ale dovídá se, že je smrtelně nemocen a brzy zemře. Vzdá se Jany – nechce si ji k sobě připoutat, když už tu dlouho nebude, a zesilovat tak její trápení. Mezi tím nic netušící teta Klára Janu psychicky týrá – je také nemocná – tělesně a skrze svoji závislost na Robertovi, dalo by se říci, že i duševně. Jana se o ni vzorně stará. V den, kdy přijde telegram, že Robert zemřel, umírá i teta, Janu to vše tak vyděsí, že utíká z domu k doktorovi, který ji dávno miluje a zůstává u něj. Román je psán převážně spisovným jazykem, který je prokládán slezským nářečím, kterým mluví stará Klářina služebná.
Román Advent (1939) se odehrává na samotě valašských Beskyd a kompozičně je rámován jedinou nocí, v níž obětavá a trpící Františka (provdala se bohatého vdovce, aby zajistila svému synovi domov, a musí strpět, že ji vdovec ponižuje a podvádí se služebnou) hledá svého syna Metoda. Přitom uvidí, jak se její muž miluje v seně se svojí služebnou, myslí si, že je to přízrak, hodí po něm lucernu a jde domů. Mezitím stoh od lucerny vzplane a oba v něm uhoří.