Povídky Karla Čapka

První samostatně vydané povídky Karla Čapka – Boží muka (1917) a Trapné povídky (1921) už směřují k hlubšímu, filozofičtějšímu pojetí tématu, k otázkám svobody lidského jednání, smyslu existence. Zřetelně je zde formulována autorova skepse nad možností poznání absolutní pravdy, konfrontace různých pohledů na tutéž věc umožňuje odkrývat mnohostrannost skutečnosti a současně sděluje Čapkovo přesvědčení o mnohoznačnosti pravdy („Každý má pravdu… Hledání pravdy je víc než pravda sama, největší hodnota pravdy je v jejím tušení a prožití…“). V povídkách jsou časté motivy zázraku, tajemství. Boží muka – nedějové „detektivní“ příběhy (Čapek je označuje za filozofické detektivky), zde je povídka Šlépěj – dva chodci se snaží nalézt řešení záhady existence jedné stopy, což se jim pochopitelně nezdaří – skepse a nepoznatelnost skutečnosti. Trapné povídky – několik povídek o všedních lidech a jejich životních událostech – smysl událostí vždy zůstává otevřen – Čapek nesoudí = relativismus.
Pro vývoj české poesie byly velmi významné překlady Apollinairova Pásma (1919) a antologie Francouzská poesie nové doby (1920).
Drama R. U. R. (1920) je utopií o vytvoření umělého člověka – robota. R. U. R = Rossumovi univerzální roboti. Utopický žánr chápal Čapek jako předpoklad k tomu, aby provedl určitý myšlenkový pokus, řešil něco, dovodil jakýsi myšlenkový program. Děj se odehrává v budoucnosti na Rossumově ostrově, kde je továrna na roboty, kteří dělají za lidi většinu práce, jsou bez citu a duše, ale mají logické uvažování a inteligenci. Na ostrov přijíždí Helena, které ředitel továrny Domin se svými spolupracovníky Dr. Gallem a stavitelem Alquistem ukazuje roboty, které Helena lituje, oni však nechápou její lítost, protože nemají cit. Po nějaké době se Helena provdá za ředitele továrny a zůstane na ostrově. Po deseti letech se začínají roboti na celém světě bouřit, vzpoura vypukne i na ostrově, Dr. Gall se přizná, že vzpourou je vinen on, protože na Helenino přání vytvořil některé roboty s citlivými nervy. Roboti vniknou do domu a pobijí všechny kromě Alquista, protože ten měl rád také fyzickou práci a nechtěl, aby ji za něj dělali roboti. Roboti po něm chtějí, aby našel tajemství jejich výroby, Alquistovi se to ale nedaří, zato na páru robotů (Primovi a Heleně) objeví lidské vlastnosti – smějí se a cítí k sobě lásku. Tito vlastně již noví lidé budou mít schopnost založit nové pokolení.
Čapek v tomto dramatu nevaruje před technickým pokrokem, ale před touhou lidí zbavit s fyzické práce, kterou on považuje pro lidstvo za velice důležitou