Josef Václav Sládek (1845-1912)

Josef Václav Sládek (1845-1912)
– básník, překladatel, fotograf
– narodil se ve Zbiroze v Čechách, kde také zemřel
– studoval gymnázium, přírodní vědy a cizí jazyky
– za podpory spolku Svatobor jel na dva roky do Ameriky, dostal se i k Indiánům- Na hrobech indiánských, citace: „ Zem svobodná a přec tu bezpráví, jak děsnějšího neviděly světy.“
– 1868 redaktor časopisu Ruch
– vstoupil do almanachu Lumír a v letech 1877-98 ho redigoval, z lumírovců nejvšestrannější
– dvakrát ženatý, první žena mu zemřela
– neusiluje o nevyčerpatelnou námětovou pestrost jako Vrchlický a Zeyer ani o řečnickou naléhavost jako Čech, ale soustřeďuje se na okruh základních lidských situací a problémů, které podává jednoduchými výrazovými prostředky
– vrací se k lidovým písním, příslovím, popěvkům, pořekadlům
– nejčastěji píše pětistopým jambem: 2 slabiky = jamb => 10 slabik
a) dětská poezie: Zvony a zvonky, Zlatý máj, Skřivánčí píseň, např.: Křišťálová studánka, Pejsku náš
b) poezie o venkovu: Selské písně a české znělky, např. b. Tiše (bere na sebe hrůzy světa), b. Z osudu rukou (o člověku, který pokorně přijímá řád života a smrti)- ukázka viz modrá čít. Str. 113
c) sonety: sb. Na prahu ráje, např. b. Pohádka (rozhovor matky s dítětem), b. Srdečník
sb.Sluncem a stínem, např. b. U bran štěstí (ukázka 112-113)
sb. Básně
d) překlady: z angl. –Longfellow (Hiawatha), Byron