JAROSLAV SEIFERT

JAROSLAV SEIFERT (1901 – 1986) …básník, prozaik, prošel všemi proudy meziválečné poezie. Narodil se v Praze na Žižkově, studoval gymnázium, stal se žurnalistou, jako redaktor pracoval v různých novinách. 1984 – jeho dílo oceněno Nobelovou cenou.
Proletářské období tvorby: sbírky Město v slzách, Samá láska vyjádřil v nich sen prostého pracujícího člověka o lepší, spravedlivější budoucnosti. Okouzlen nadějemi proletářské revoluce, chce básník stát svým uměním po boku dělníků. Pocházel z nich – narodil se a žil v prostředí proletářské pražské periférie, na Žižkově. V jeho Městě v slzách se projevuje mnoho romantického vzdoru sotva dospělého chlapce, mnoho touhy po lásce i odhodlání bojovat s puškou v ruce a pod vlajícími prapory na barikádách. Seifertova poezie je však také plná pokory a vůle k sebeobětování. Město jako hranatý obraz utrpení se mění ve sbírce Samá láska v radostnou podívanou před plátny kin, v jasu elektrického osvětlení, za zvuku klaksonů a hřmotu aeroplánů.
Poetistické období tvorby: jako básník smyslů a lyrické hravosti, méně už básník palčivých společenských problémů se projevil ve sbírce Na vlnách T.S.F.. V básnické sbírce Slavík zpívá špatně do popředí znovu vystoupila sociální tematika. Poštovní holub
Intimní poezie 30 let: Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – obracejí se ke vzpomínkám na nenávratné dětství, k lásce, k nejzákladnějším pocitům člověka ve světě.
Reakce na tragické události roku 1938 a následující okupace: sbírky Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most – nevyzývá hlasitě k boji a je v nich užito spíš tlumených tónů, působí však i tak velmi intenzivně
Poválečná tvorba: Přilba hlíny, sbírky inspirované obrázky Mikoláše Alše a Josefa Lady Šel malíř chudě do světa, Píseň o Viktorce, Maminka, Chlapec a hvězdy
Od 60 let nová etapa Seifertovy tvorby: Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem – pokusil se odpovědět na otázky po smyslu života i poezie, Všechny krásy světa.

VÍTĚZSLAV NEZVAL (1900 – 1958) … patří mezi nejpřednější tvůrce socialistické literatury. Narodil se v učitelské rodině v moravských Biskoupkách. Dětství prožil v Šamikovicích. Za studií na třebíčském gymnáziu prošel vlivem Macharovým, Hlaváčkovým, Březinovým, seznámil se s moderními francouzskými básníky. Nejvíc získal z otcovských rad básníka Jiřího Mahena, s nímž se seznámil za krátkého období studia práv v Brně. Byl jedním z organizačních duchů Devětsilu. Svou tvorbou reprezentuje vývoj mezi dvěma válkami.
Poetistické období tvorby:
Most – vyrovnává se s vlivy jiných autorů, Pantomima – výrazem Nezvalovy osobnosti, ovlivnilo i další autory, Podivuhodný kouzelník – autorův lyrický autoportrét, v sedmi zpěvech prochází kouzelník životem, aby jej poznal, pochopil jeho smysl, krásu, dobral se podstaty nikdy nekončícího obnovování, proměnlivosti.
Básně noci – cyklus básní Akrobat, Edison, Podivuhodný kouzelník a dalších
Edison je nezvalovsky osobitým typem polytematické básně, kompozičně připomíná pětidílnou hudební sonátovou formu, do lyrické osnovy občas pronikají epické prvky – útržky příběhů ze života slavného vynálezce Edisona