VLADIMÍR HOLAN

VLADIMÍR HOLAN (1905 – 1980) …čtenářsky nejnáročnější český básník 20. století; narodil se v Praze. Dětství prožil v Bělé pod Bezdězem, kraj Máchův. Studoval na gymnáziu v Praze, po maturitě přijal místo v Penzijním ústavu; od roku 1933 pracoval jako redaktor. Od 40. let se věnoval už jen básnické tvorbě.
Holanova básnická tvorba se projevuje až ve 30. letech (Triumf smrti, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš…). Tato lyrika je myšlenkově i jazykově vysoce náročná, a proto čtenářsky nesnadno přístupná. Pod vlivem hrozby války Holanova poezie vystupuje ze svého osamocení a sbližuje se starostmi a obavami českého lidu (Havraním brkem – soubor 4 básnických sbírek z období okupace, Terezka Planetová, Cesta mraku).
Reakci na 2. sv.válku a osvobození byly sbírky Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmejci, Tobě; souhrnně byly vydány ve sbírce Dokument.
Od 60. let se Holanova tvorba opět obrací k vnitřnímu světu člověka a hledá odpovědi na nejzákladnější filosofické otázky (cyklus Mozartiana – pocta Mozartovu, Noc s Hamletem – pocta Shakespearovu, Noc s Ofélií). Šíři Holanova kulturního záběru dokládá i výbor z jeho překladů Cestou. Sbírky 60. a 70. let patří k vrcholům české poezie.

FRANTIŠEK HALAS (1901 – 1949) …tvorba od počátku poznamenána příznačným vnitřním rozporem; narodil se v Brně, dětství prožil v bídě a otřesech 1.sv.v. na Českomoravské vysočině. Učil se knihkupcem, později působil jako redaktor, zemřel předčasně na následky těžké srdeční choroby.
V první etapě Halasovy básnické tvorby převážil tragický životní pocit. Ve sbírkách Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář, Hořec a v básni Staré ženy se vrací k motivům krutosti, zmaru a ošklivosti světa, k motivům zániku a smrti. V 2.pol. 30.let si vypracoval svůj osobitý „halasovský“ styl. Jeho verše jako by byly jen hrubě opracované, neuhlazené, těžkopádné. Dlouho byly považovány za formálně nedokonalé. Halas neusiluje o formální virtuozitu ani o improvizační nadlehčenost. Chce pronikat do hlubin skutečnosti prostřednictvím účinné metafory. Využívá archaismů, násilných neologismů i útržků z hovorového jazyka.
Vrcholem Halasovy básnické tvorby je sbírka Torzo naděje, nejspíš umělecky nejsilnější vystižení tragické atmosféry roku 1938 v české poezii. V básních Praze, Zpěv úzkosti, Mobilizace a dalších vznikl vnitřně dramatický, hluboce umělecky pravdivý, monumentální obraz doby. S jistotou, vírou v síly pokořovaného národního kolektivu vyzývá k odvaze zastavit apokalypsu násilí.
Ostatní díla: Naše paní B. Němcová, Ladění – zdůrazňuje motivy domova a rodné mateřštiny, básnická próza Já se tam vrátím (návracel se do světa dětství), V řadě, sbírka A co básník?