Jan Werich
Jan Werich (1905 – 1980) a Jiří Voskovec (1905 – 1981)
Werich byl jedináček, rodiče se rozešli a tak si zvykl mluvit s věcmi okolo sebe v roce 1916 se sešel v jedné třídě s Jiřím Wachsmannem neboli Voskovcem vysloužili si přezdívky Číňan (Werich) a Kaddur (Voskovec) chodili do kina na němé filmy, obdivovali Chaplina v létě 1926 odjeli na Sázavu a vznikla
Vest pocket revue (Malá kapesní revue) vyrobili si klaunské masky a pomalovali tváře Werich měl pseudonym Sempronius Houska tlustý moudrý klaun protiklad k štíhlému hezounovi Voskovci pracovali na této šou a dále ji upravovali – pod vlivem poetismu sled dramatických čísel, výstupů a obrazů, hudby, tance parodie na dobovou situaci v našem umění děj druhotný, slovní komika, práce s nesmyslem, improvizace
premiéra 19.4.1927 v Umělecké besedě
obrovský úspěch – další reprízy pod hlavičkou Osvobozeného divadla jednou se utrhly provazy s kulisami, V+W museli před oponou zabavit diváky vznikla tak první předscéna (forbína)
ve 30. letech výrazně politické, výsměch snobství a hlouposti
v roce 1929 začínají spolupracovat s Jaroslavem Ježkem (1906 –1942) jazzový skladatel a vynikající klavírista jednou „vybouchlo“ představení a Ježek zachránil program variacemi obyčejné písničky Šla Nanynka do zelí ve stylu různých skladatelů
V+W a Ježek se stali spoluředitelé Osvobozeného divadla
9.11. 1938 bylo divadlo zavřeno všichni tři emigrovali do USA
Ježek zemřel na nemocné ledviny
Voskovec se vrátil z USA v roce 1946, ale v roce 1948 utekl před komunismem v roce 1947 hráli hru Divotvorný hrnec
Werich se vrátil v roce 1945 a rozhodl se zůstat ve své rodné zemi 1955 se stal uměleckým šéfem Divadla satiry, které přejmenoval na Divadlo ABC natočil filmy Císařův pekař, Pekařův císař a Byl jednou jeden král bez parťáka si svůj divadelní život nedokázal představit nějakou dobu spolupracoval s Miroslavem Horníčkem koncem roku 1959 kvůli dýchacím potížím opustil milované divadlo objevoval se ale ve filmech a televizních inscenacích napsal pohádkovou knihu Famfárum v roce 1961 se u něj objevily příznaky nádoru hrtanu v roce 1968 odešel do důchodu posledních dvacet let života byl odkázán na péči lékařů
„DÉČKO“ E. F. BURIANA
Emil František Burian (1933 – 1941)
divadelní a filmový režisér, herec, zpěvák, dramatik byl členem Devětsilu, 1926 hercem Osvobozeného divadla 1927 přešel s Frejkou do divadla Dada založil sbor Voice-band sborová recitace básnického textu přednášeli básně a zpívali
1933 založil divadlo D 34
číslo se každý rok měnilo (značilo konec sezóny)
vzniká poetistické divadlo, využívá filmovou projekci
zaměřuje se na aktuální problémy
vše lyrizováno, blízko k lidovosti, hudebnost
1941 Gestapem zavřeno, Burian do koncentráku
po válce znovu otevřeno jako D 46
hrálo se: K. H. Mácha – Máj
Puškin – Evžen Oněgin
Nezval – Manon Lescaut, Milenci z kiosku
po válce Hrubín – Jobova noc („Čechy krásné, Čechy mé.“)
D 47: Shakespeare – Romeo a Julie