Utopická a vědecko-fantastická próza

Utopická a vědecko-fantastická próza
Josef Nesvadba – Původním povolání psychiatr. Vědecko-fantastická látka je pro něho prostředkem k vyslovení mravních otázek současnosti.
Vědecko-fantastické povídky:
Jsou inspirovány poznatky z nejrůznějších vědeckých oborů, např. chirurgie, moderní biologie apod. Navázal tak na světovou sci-fi literaturu a na domácí tradice.
Einsteinův mozek – Povídka.
Válečné povídky:
V těchto dílech pojímá autor válku jako vraždu a zločin.
Blbec z Xeenemünde – Povídka.
Povídky řešící otázky soudobé společnosti:
Tajná zpráva z Prahy – Futuro-román.
Filmové scénáře:
Scénáře s vědecko-fantastickými náměty směřující ke komice.
Zabil jsem Einsteina, pánové – Filmový scénář.
Zítra vstanu a opařím se čajem – Filmový scénář.
Pábitelská linie prózy
Typickým představitelem a vlastně zakladatelem pábitelské fantaskní linie se stal v polovině 60. let Bohumil Hrabal. Postavy pábitelů vyznačuje vyhrocený, neotřelý a originální vztah k světu, který je jim vlastní. Mají charakter lidských originálů, jdou za svými sklony a zájmy, jsou nezkrotní, posedlí svým viděním sebe sama i skutečnosti vůbec. Pábitelé jsou obyčejní lidé nacházející se nezřídka na okraji společnosti.
Bohumil Hrabal – Vůdčí osobnost naší prózy 60. a 1. poloviny 70. let. V posledních letech má jeho tvorba výrazně klesající tendence. Narodil se v Brně-Židenicích, rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde byl Hrabalův otec správcem pivovaru. Studoval práva, studia ukončil doktorátem až po osvobození. Během svého života vystřídal různá zaměstnání. Hned po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako úředník, skladník, výpravčí, brigádník v ocelárnách, balič starého papíru, kulisák a statista. Tato zaměstnání mu poskytla nepřeberné množství námětů pro jeho literární tvorbu. Do literatury vstoupil až na počátku 60. let, ale literární přípravu absolvoval už v duchu poetismu a surrealismu. V roce 1945 byl spoluautorem Manifestu neopoetismu, své verše však knižně nevydal. Tehdy se kolem něj soustředila skupina umělců. Od roku 1962 je spisovatelem z povolání. Po odmítnutí okupace v roce 1968 dostal zákaz publikovat, mnohá díla vyšla v samizdatu i v zahraničí. Do literatury se vrátil v polovině 70. let, ale oficiální verze jeho děl byla podřízena cenzuře. Hrabalův pohled na člověka je odideologizován. Tito prostí lidé si v jeho prózách vyprávějí zážitky, při nichž přehánějí, baví se vymýšlením a vzpomínáním. Tento svébytný proud řeči nazývá Hrabal pábením a jeho autory pábiteli. Tento novotvar pochází z povídky Pábitelé. Při vytváření těchto hrdinů Hrabal čerpá ze svých životních zkušeností. Základem prózy bez souvislého děje je rozbor, zvláště hospodská rozprávka. Používá hovorového jazyka se spoustou slangových výrazů. Pracuje s metaforou a groteskou, užívá metody kontrastu a koláže. Klade vedle sebe krásu a ošklivost, život a smrt, surovost a něhu. Častým hrdinou jeho děl je strýc Pepin.
Počátek tvorby:
Perlička na dně a Pábitelé – Oficiální autorovy prvotiny. Už tyto prózy odrazily jeho originální tvůrčí metodu. Základním tématem jsou lidé na pokraji společnosti. V nich autor objevuje dobré jádro, perličku na dně.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – Tato próza je asociativním tokem vyprávění zážitků Pepina. Zajímavá je její forma. Celá novela je napsána v jediné větě.
Tvorba 2. poloviny 70. let:
Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy milióny – Volná trilogie novel o pobytu Hrabalovy rodiny v Nymburce. Je oslavou životních hodnot zvýrazněných nadsázkou a groteskou, obsahuje autobiografické rysy. Hlavními postavami jsou krásná a emancipovaná maminka, podivínský tatínek a nositel překvapivých situací strýc Pepin. Poslední díl trilogie zachycuje dožívání hlavních hrdinů v zámeckém domově důchodců.
Slavnosti sněženek – Nové postřehy pábitelů, lidí z polabské vesnice, lidí „zasažených krásou a steskem“.
Kluby poezie
Příliš hlučná samota – Ústřední postavou je lisovač starého papíru Hanťa.
Něžný barbar – Vzpomínková fantazie o příteli a malíři Vladimíru Boudníkovi.
Texty z 50. let:
Většinou se jedná o samizdat.
Obsluhoval jsem anglického krále – Příběh malého českého člověka. Vypráví o osudech infantilního číšníka, který se zoufale snaží přizpůsobit společenským poměrům bez ohledu na morální hlediska. Situace se mění tak často, že hrdina nakonec rezignuje na možnost stát se platným členem společnosti a uchyluje se na samotu. Hlavní hrdina, číšník Jan Dítě, trpí komplexem kvůli svému malému vzrůstu. Chce být bohatý a za války si vezme bohatou Němku. Po válce je jako kolaborant odsouzen. Po vypršení trestu si za peníze od Němky koupí hotel. Komunisté mu jej však zabaví a Jan Dítě se živí jako cestář.