Ivan OLBRACHT (1882 – 1952)

Ivan OLBRACHT (1882 – 1952)
– vlastním jménem Kamil Zeman
– představitel sociálního realismu, psal taky společenský román
– levicově orientovaný (psal pro Rudé právo), člen KSČ (po válce funkcionář)
– získal titul „Národní umělec“
– znaky díla : vypravěčství (baladický jazyk, spojení reality a mýtů), pozornost soustřeďuje na výjimečných jedinců (rebelové, vyděděnci, židé, …), psychologie postav, inspirace krajem Zakarpatské Rusi (problematika židovství)
– ANNA PROLETÁŘKA – příběh venkovské holky ve městě, kde pracuje jako služka v bohaté rodině, začíná se vzdělávat a nakonec je z ní levicová bojovnice je to agitační kniha
– O ZLÝCH SAMOTÁŘÍCH – literární debut povídková kniha – 3 povídky, jsou o vyděděncích společnosti – osamělí jedince v odboji proti nespravedlnosti, živí se způsobem společensky neuznávaným – jsou individualisty proti své vůli a mají touhu po svobodě
– PODIVNÉ PŘATELSTVÍ HERCE JESENIA – psychologický román, spojení dvou lidských povah
– NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK – protispolečenská vzpoura, touha jedince po svobodě na konci 1. světové války Nikola zběhl a ukrýval se v lesích a stal se z něj loupežník napsáno podle skutečnosti, líčí přírodní prvky
– GOLET V ÚDOLÍ – soubor 3 povídek ze Zakarpatské Rusi („Zázrak s Julčou“ „Událost Mikve“ „O smutných očích Hany Karadžičové“) golet = žid, žijící mimo Izrael

IMAGINATIVNÍ PRÓZA
– využívá avantgardních postupů – zvláště metoda asociace, lyričnost, obraznost, fantazie

Karel KONRÁD
– tvůrce kratších literárních útvarů (epigramy = satirická báseň aforismy soudničky cestopisné reportáže)

Karel SCHULZ
– katolík, za komunismu zakázán
– patřil do skupiny Děvetsil
– KÁMEN A BOLEST – román o Michellangelovy, představuje ho jako pudového, prudkého člověkan nedokončený

Vladislav VANČURA (1891 – 1942)
– prozaik, dramatik, režisér, …
– předseda Děvetsilu
– vystudoval lékařskou fakultu UK, ale pracoval jako lékař pouze několik let
– člen KSČ (v roce 1929 vystoupil)
– za okupace předsedou spisovatelské sekce „Výboru inteligence“ (součást Národního revolučního výboru spisovatelů)
– v období stanného práva zatčen gestapem 1942 a zastřelen
znaky díla :
– výjimečný styl, slova mají básnickou účinnost, užívá jazykové experimenty, zvláštní místo má Vančurova záliba ve starých etapách vývoje prózy – proto se v textech setkáváme se slovy z 19. století i z prózy humanistické kombinuje archaismy, slova knižní s jadrnými výrazy a obraty z lidového jazyka metaforičnost výrazu
– experimenty i v oblasti větné skladby – složité, až šroubovité větné konstrukce dá se říci, že Vančurovo okouzlení 14. až 16. stoletím bylo namířeno proti všeobecné tendenci vytvářet texty přirozeně a co nejvíce sdílné a srozumitelné (ve srov. s Čapkem)
– může odrazovat, ale kultivovaný a náročný čtenář si přijde na své poetická kouzelnost textů
– zvýrazňování role vypravěče s čtenářem komunikuje, oslovuje ho, komentuje příběhy, dovolává se čtenářova názoru
– centrem pozornosti jsou postavy 1) renesanční uživatelé života 2) tiší a mírní dobráci 3) nespokojenci a rebelanti
– Vančura klade důraz na svébytnost díla (neopakovatelnost) – není důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy, stylu)
– boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce