17. HUMOR A SATIRA V ČESKÉ LITERTUŘE
Humor (z lat. humor = vláha, vlhkost): druh komického zabarvení jednotlivých motivů, témat i celých děl. Na rozdíl od satiry a sarkasmu vyznívá humor laskavou úsměvností, chápavým a shovívavým smíchem nad lidskými nedostatky, omyly a chybami. V podtextu humorného vypravování se nezřídka objevují i prvky tragické, např. v prózách Nerudy, Haška, Poláčka, K. Čapka a dalších.
Satira (z lat. satura, později satira = směs, všehochuť): poezie, próza či drama vysmívající se (výsměchem, ironií, sarkasmem a vtipem) nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním pokleskům a chybám, je vyostřeně kriticky hodnotící a odsuzující.
hra Mastičkář: zesměšňuje šarlatánství prodavačů mastí
– zlomek velikonoční hry (latinský podklad)
– námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo
– obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků
sociální satira Podkoní a žák (spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost); forma dialogu, živý, přístupný jazyk, hádka o tom kdo má víc a při tom oba nemají skoro nic.
satiry Hradeckého rukopisu
– autoři neznámí (i z měšťanstva)
– poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života
Desatero kázanie božie – veršované kázání, útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou přirovnání (osud trubců v úle)
Satiry o řemeslnících a konšelích – kritika nepoctivosti a okrádání; výhrůžka méně útočná
bajka O lišce a džbánu – veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)
Václav Matěj Kramerius
vydával knížky lidového čtení ( Večerní shromáždění Dobrovické obce ) a C.K. pražské poštovní noviny
