c) Převaha latiny (12. -13. stol.) a pronikání češtiny

c) Převaha latiny (12. -13. stol.) a pronikání češtiny
– v latin. tvorbě zaujímají významné místo legendy (přechod k dějepis. próze) a kroniky.
– KOSMOVA KRONIKA ČESKÁ – (Chonica Bohemorum) – 12. stol, zaznamenává události od nejstarších dob až do počátku 12. století
– Kosmas zakladatel českého dějepisectví, kněz, děkan svatovítské kapituly
– kronika je psaná latinsky, ale obsahuje řadu bohemik (názvy českých míst, česká jména), autor je vzdělanec, psal
v zájmu Přemyslovců, zaznamenával i jména bájných českých vládců, inspiroval další kronikáře. Protože byl Kosmas církevním hodnostářem, dílo je tím částečně ovlivněno (tendenčnost hodnocení panovníků, soupeření církve s panovníkem o moc), ale naopak byl vlastencem a neodcizil se lidu. Kosmas výborně vypráví, prokládá text anekdotami, píše prózu s časovaným veršem.
– Pověsti: O praotci Čechovi, Libuši…
– dílo bylo pojetím českých dějin závazné do doby Palackého.
– Kosmovi pokračovatelé: Kanovník vyšehradský, mnich sázavský, opat Jarloch- žádný se však Kosmovi nevyrovnal, slohem, humorem, citáty
– o pronikání češtiny do literatury a do veřejného života svědčí glosy (české poznámky mezi řádky nebo na okraji latinských knih). Glosy se nemusí vztahovat přímo k textu, mohou mít i světský ráz, např. poznámky v chorální knize svatojiřské – řeholnice hodnotila své známé mnichy + opaty
– SV. VÁCLAVE, VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ – (12. stol.)
je to 2. nejstarší česká píseň, později státní hymna, symbol odporu proti útisku, slavnostní píseň (chorál), původně měla 3 sloky, v 15. stol. už měla slok 9 (obliba v době husitských válek)

 Vznik česky psané literatury (počátek 13. století- počátek 15. stol)

Od poloviny 13. stol- vzniká stále více děl psaných česky, roste umělecká hodnota literatury (dříve převážně náboženská) Přemyslovci k nám uváděli západní rytířskou kulturu. (Kultura gotická podle stavebního slohu.)
a) období laicizace literatury (poč. 13. do pol. 14. stol)
– období, kdy literaturu vytváří převážně laikové (=světské osoby) pro laiky
– ALEXANDREIDA- 14. stol, staročeský veršovaný epos o řeckém králi Alexandru (356- 323 př. n.l.)
rozsáhlá skladba, asi 9000 veršů, dochovala se 1/3 děl o A.V. vznikla celá řada, neznámý autor, vzdělanec, se opíral o některé z nich (podle latinské předlohy). Alexandr osiřel v dětství, příprava na roli panovníka a vojevůdce za výchovy Aristotelem , jeho výboje, smrt v Babylóně. Látka je přiblížena čes. čtenáři tak, že z A. je křesťanský král, jeho bojovníci rytíři, kteří v duchu křížových výprav táhnou proti nevěřícím Peršanům, někteří mají česká jména. Mísí se tématy historická a pohádková. Závěr- zamyšlení nad smyslem života, dokládá pravdivost rčení, že žádný strom neroste až do nebe.
Autor zvolil zvláštní formu průpovědí, obsahujících mravnostní naučení= gnómy. Básník využil Alex. tématu k tomu, aby vykreslil soudobé poměry za posledních Přemyslovců, nabádal královský dvůr, k tomu co je třeba dělat. (král= ochránce společen. řádu)
– DALIMILOVA KRONIKA- (14. stol), 1. česky psaná rýmovaná kronika.
Autor neznámý (jméno Dalimil bylo náhodné) asi šlechtic a vlastenec. Dílo má 106 kapitol, vypráví české dějiny od příchodu Čechů až po nástup Jana Lucemburského (do r. 1311), světové dějiny od potopy světa. Autor projevuje sympatie k českému lidu, staví se proti Němcům. Obsahuje pověsti např. O Libuši, O dívčí válce, o založení Prahy, o Oldřichovi a Boženě.
Vlastenecké cítění- silný vztah k českému národu, názor, že mu je blíž český sedlák než německý šlechtic