Zdeněk Jirotka

Zdeněk Jirotka – Český spisovatel a fejetonista, člen PEN-klubu. Autor humoristických románů, povídek, soudniček, rozhlasových a televizních hříček. Narodil se v Ostravě. Středoškolská studia ukončil maturitou na stavební průmyslové škole v Hradci Králové. Vzápětí vstoupil do armády a až do roku 1940 sloužil jako důstojník pěchoty v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Brně a Vyškově. První dva okupační roky působil na ministerstvu veřejných prací, pak se až do konce války věnoval výhradně spisovatelství. To mu umožnil mimořádný ohlas jeho nepřekonané prvotiny, v níž zdařile parodoval konvenční návyky strnule uhlazeného prostředí á la anglická čajová společnost. Inspirativní zdroj zcela zjevně pochází z tradice anglického suchého, lehce sarkastického, humoru, jenž je založen na nedořečeném a skrytém. V roce 1940 nastoupil do Lidových novin, po druhé světové válce se stal redaktorem ve Svobodných novinách. V roce 1951 se přemístil do redakce humoristického týdeníku Dikobraz, poté působil v redakci Československého rozhlasu, odkud se opět vrátil do Dikobrazu jako zástupce šéfredaktora. Na úspěch prvních dvou knih se mu nikdy nepodařilo navázat.
Saturnin – Tento lehce satirický román vypráví o více či méně dobrovolných trampotách jednoho mladého muže a jeho sluhy Saturnina. Mladý střízlivý muž přes inzerát získává nového sluhu, Saturnina. Už od počátku je tento sluha poněkud zvláštní. Jednoho dne např. Saturnin svému pánovi zatelefonuje do kavárny a oznámí mu, že jejich domácnost přestěhoval na hausbót. Zde se mladý muž snaží naučit hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru, se kterou chodí hrát. Poklidný život naruší až teta Kateřina, která sem se svým synem Miloušem přijede strávit několik týdnů. Vystrnadit se je povede až díky geniálnímu Saturninovu plánu, v němž hrají hlavní roli škrabošky čerta a Mikuláše. To už ale přicházejí prázdniny, které se mladý muž rozhodne strávit i se Saturninem ve vile u dědečka. Zde se setkává jak s krásnou Barborou a dědečkovým přítelem doktorem Vlachem, ale i s tetou Kateřinou a Miloušem. Odehrává se tu mnoho drobných veselých příhod, opepřených všudypřítomnými příslovími tety Kateřiny. Obzvláště pěkné jsou příběhy, které si společnost každý večer vypráví. Idylka je ale brzy přerušena velkými dešti, po nichž uplave most na jediné přístupové cestě od městečka. Společnost se proto vydává na cestu lesem, přespává ve srubu doktora Vlacha a další den konečně dorazí do „civilizace”, aby zjistili, že most byl mezi tím opraven. Na konci prázdnin se společnost rozchází do svých domovů. Saturnin zůstal u dědečka, aby spolu s ním založil „kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru”. Román končí svatbou. Teta Kateřina se podruhé, tentokrát bohatě, provdává.