18) Česká poezie po roce 1945

18) Česká poezie po roce 1945
Vypracování:
Poválečná literatura se rozvíjela v souvislosti s dobovými politickými a společenskými událostmi. Podle některých z nich můžeme vývoj poezie po roce 1945 rozdělit do čtyř vývojových období.
Poezie v letech 1945–1948:
Pro poezii psanou a vydávanou po skončení druhé světové války je charakteristická nejednotnost a názorová diferencovanost. Když roku 1946 proběhl První sjezd československých spisovatelů, vyhranily se na něm dvě koncepce. První, ke které se přiklonila většina autorů, byla prosovětská a zaměřovala se na budování socialismu. Druhá část autorů byla orientována západoevropsky. Přesto měla poezie na rozdíl od prózy a kritiky na co navazovat. Nejproduktivnější básnická generace totiž tentokrát přežila. Postupně vycházely nejen verše psané za okupace, ale také verše reagující na osvobození.
V tomto období vznikly různé básnické skupiny:
Skupina 42 – Vznikla během okupace, činnost končí v roce 1948. Její příslušníci vnášeli do svých děl civilistickou poezii s motivy moderního velkoměsta a jeho periférií. Jejich tvorba stála v protikladu k meditativní poezii. Hlavními představiteli byli Josef Kainar, Jiří Kolář a Ivan Blatný.
Skupina Ra – Neosurrealistická skupina. Vznikla již za okupace. Sdružovala literáty a výtvarníky. Hlavním představitelem byl Milan Kundera.
Ohnice – Skupina autorů sdružená kolem Kamila Bednáře. Hlásili se k Ortenovi. Jejich koncepce poezie byla zbavená ideologických společenských vztahů. Nedůvěřovali myšlenkám technického pokroku. Jejich tvorba byla signálem k návratu z odlidštěného materialistického světa do duchovního rozměru.
Skupiny kolem Rudého práva a Mladé fronty.
Poezie od února 1948 do roku 1956:
Roku 1949 vznikl Svaz československých spisovatelů. Jediný oficiálně uznaný umělecký směr je socialistický realismus. Autoři, kteří s tímto vývojem nesouhlasili a stavěli se na odpor, byli perzekuováni. Když roku 1953 zemřel Stalin, dochází k uvolnění poměrů a nastává nová etapa v umění.
Také v poezii převažuje v tomto období schematismus. Schematickou poezií bývají označovány takové verše, které jsou vytvořeny podle předem stanovených, závazných norem. Nejedná se o poezii umělecky náročnou, do popředí je posunuta politická rovina díla.
Ve druhé polovině 50. let se kolem časopisu Květen objevuje další mladá vlna autorů, kteří jsou spojeni programem poezie všedního dne. Jedná se o poezii, která obrátila svou pozornost ke světu každodennosti. Je založena na faktech a racionálním pozorování. Je prostá, nepatetická. Hlavními představiteli byli Miroslav Holub, Miroslav Florian, Jiří Šotola a Karel Šiktanc.
I v tomto období se kolem brněnského časopisu Host do domu zformovala významná literární skupina. Důležitou roli sehrála v 60. letech. Spadají sem počátky autorů Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela, dramatika Milana Uhdeho. Volně zde působil Milan Kundera a Josef Kainar.
Poezie od roku 1956 do počátku 70. let:
XX. sjezd Komunistické strany Sovětské svazu roku 1956 přinesl kritiku kultu osobnosti Stalina a dochází k dalšímu uvolnění kulturního života. Vznikají nové básnické skupiny kolem Bohumila Hrabala a skupina kolem časopisu Tvář. Z ní pocházela většina signatářů Charty 77. V redakční radě byl Václav Havel, do skupiny patřili také básník a dramatik Josef Topol, literární kritik Jan Lopatka aj. V Brně vzniká volné literární sdružení kolem časopisu Host do domu, do kterého patřili Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Milan Kundera, Milan Uhde, Jaromír Tomeček a Jan Trefulka.
V této době vznikají divadla malých forem, např. Reduta, Na zábradlí a Semafor. Tato divadla mají rysy studentské recese, nadšení pro jazz, moderní lyriku a grotesku. Na prknech