Václav Havel (1936)
Václav Havel (1936)
spisovatel, dramatik, hlavní představitel absurdního dramatu u nás
Při zaměstnání studoval střední školu a v 60. letech obor dramaturgie na divadelní fakultě Akademie muzických umění. V 60. letech působil v časopise Tvář, byl dramaturgem Divadla Na zábradlí, na sjezdu svazu spisovatelů kritizoval komunistický režim. Předseda kruhu nezávislých spisovatel, musel odejít z divadla, věnoval se dělnickým profesím, přispíval do samizdatových edic – Lidových novin, byl spoluzakladatelem Charty 77. V 70. – 80. letech byl několikrát vězněn, iniciátorem petice Několik vět, po roce 1989 se stal prezidentem republiky.
hra Zahradní slavnost (1963): absurdní drama o čtyřech dějstvích; podává obraz
československé společnosti 60. let, obraz novodobého socialistického
maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe,
nevyjadřuje své názory, pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit
postavení v zaměstnání, ve společenském žebříčku atd. Plané řečnění
se cení více než poctivá práce, vznikají zbytečné instituce (Likvidační
úřad), jaký je smysl a obsah práce úředníků je pro většinu lidí
záhadou. Autor zde zachytil citové odlidštění a kariérismus.
Hrdinové zahradní slavnosti jsou manželé Pludkovi se svými syny
Hugem a Petrem.
K zobrazení absurdity života používá autor parodií různých sloganů
a rčení (nic cizího mi není lidské), opakování prázdných
funkcionářských frází a předlouhých monologů výše postavených
pracovníků.
hra Vyrozumění (1965): je zaměřena proti komunistické byrokracii; předvádí mechanismus,
který manipuluje člověkem a rozkládá jeho identitu. Hra opět demonstruje
odcizenost člověka světu i sobě samému. Důležitou složkou je opět jazyk.
jednoaktovka Audience (1975): autobiografické rysy; děj je umístěn do jednoho
nejmenovaného pivovaru. Celé drama stojí na rozhovoru dvou
hlavních hrdinů – sládka a spisovatele Vaňka, který je sledován
tajnou policií. Svými díly se stal nebezpečným socialistické
společnosti, proto pracuje v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek
je neustále pod parou a opakuje se, je vulgární. Přiznává Vaňkovi,
že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy.
Velice jej to otravuje, navrhuje tedy Vaňkovi, když je spisovatel,
aby o sobě něco napsal sám. Sládkova opilost se stupňuje, nakonec
usíná a Vaněk odchází. Po čase se vrací, sládek se probudí, na nic se
nepamatuje a rozhovor začíná stejnými slovy jako na počátku hry.
hra Largo desolato (1984): ukazuje strach před pronásledováním a vydíráním tajnou policií
(largo = široce; skladba, věta; desolato = bezútěšný, sklíčený)
Další Havlovy hry: Pokoušení (1985), Asanace (1987), Horský hotel (1976), Vernisáž
(1975)
Žebrácká opera (navázal na Brechtovu Žebráckou operu)
Havel psal také eseje; s Karlem Hvížďalou Dálkový výslech (Havel zde odpovídá na Hvížďalovy písemné otázky); známé jsou jeho Dopisy Olze: listy z vězení.
Havlovou domovskou scénou bylo v šedesátých letech pražské Divadlo Na zábradlí.
Divadlo Járy (da) Cimrmana vzniklo v poslední čtvrtině 60. let a v takřka nezměněné podobě existuje dodnes. Cimrman je fiktivní postava českého polyhistora a všeuměla (vědec, vynálezce, umělec atd.), v čele stojí Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Autoři navázali na mystifikační Haškův humor, na slovní klaunerii Voskovce a Wericha (tradice dadismu a poetismu), na tradici ochotnického divadla.
Některé cimrmanovské hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince,Vražda v salónním coupé, Němý Bobeš, Dlouhý, Široký a krátkozraký, Dobytí severního pólu, Blaník a další.
