Drama a divadlo v letech 1956 – 1969
Drama a divadlo v letech 1956 – 1969
2. pol. 50. let, ale hlavně 60. léta lze označit za „zlatý věk“ českého dramatu a divadla.
Opět jsou zobrazovány lidské city a myšlenky, vznikají hry básnické a satirické.
Bylo možné znovu navazovat na tradici předválečných avantgardních scén, na lidové hry doby pobělohorské s křesťanskou tematikou, bylo možné čerpat ze světového dramatu a divadla, zejm. ze západoevropského a amerického. Silně se prosazovalo brechtovské epické divadlo, absurdní drama, americké muzikálové divadlo aj. Po celé toto období vznikají tzv. divadla malých forem, malá experimentální a kabaretní divadla, která představují nové pojetí dramatiky a divadelnosti. Jde o divadla autorská. K těmto scénám patří mj. Reduta (1958) – uváděly se zde text-appealy (termín vytvořil Ivan Vyskočil; šlo hlavně o přitažlivost textu, diváci mohli sami nadhodit téma a spolupracovat s autory), Divadlo Na zábradlí (1958), Semafor (1959), poetická vinárna Viola (1963), Divadlo Járy Cimrmana (1967); z mimopražských Satirický kabaret Večerní Brno (1959), Husa na provázku (1967), liberecké Studio Ypsilon (1963) aj.
Semafor (1959): název divadla je zkratkovým slovem (sedm malých forem), důležitým žánrem se zde stala hudební komedie, autorem hudby Jiří Šlitr.
Některé hry: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Ďábel z Vinohrad aj.
Vznikají i nové profesionální scény, jako např. Činoherní klub v Praze (1965), Divadlo Za branou (1965), nový typ divadelnosti přinesla Laterna magika (nejen scénicko-dramatické prostředky, ale i nové technické, film, fotografie, nejvýznamnější režisér Alfréd Radok).
Rozvíjí se loutkové divadlo (Divadlo Spejbla a Hurvínka).
V 60. letech se začínají dramatičtí autoři uplatňovat v rozhlase a televizi (Jiří Šotola, Pavel Hajný, Jindřiška Smetanová, Ludvík Kundera, Jiří Hubač, Zdeněk Bláha, Ludvík Aškenazy, Milan Jariš aj.).
