Moderní próza 20. století

Moderní próza 20. století
Po celé období 20. a 30. let 20. století probíhal zápas protikladných sil. Střetávaly se různé sociální, kulturní a filozofické systémy. Mnohé objevy, např. Einsteina nebo Freuda, a události otřásly vnitřními jistotami člověka. Jiný způsob chápání světa přinesl i formální změny v psaní, v literárním pojímání skutečnosti. Hovoříme o nástupu moderní literatury. Literatura již neposkytuje ucelený obraz života, jak jej znala literatura 19. století, ale zobrazuje spíše určité výseky životní zkušenosti. Ubývá dějovosti. Literatura se stává subjektivnější, často se užívá ich-forma. Dochází k prolínání různých časových rovin, časová posloupnost je druhořadá. V díle nejde o zobrazení vnější reality. Je to konfrontace vnitřního světa s okolím. Celistvost lidské osobnosti se rozpadla na sféru soukromou a veřejnou. V tvorbě autorů se objevují prvky absurdity. Moderní próza využívá tzv. podtextu – mnohé zamlčuje a nechává čtenáře domýšlet a hodnotit. Experimentuje se s jazykem, užívá se složitá symbolika.
Marcel Proust – Francouzský prozaik a esejista. Studoval práva, ale věnoval se literatuře. Od dětství byl nemocen, což ho poznamenalo na celý život: sklon k snění, rozjitřená pozornost, zájem o literaturu a hudbu. Ovlivnil velkou část dobové avantgardní prózy i poezie.
Hledání ztraceného času – Nový typ analytického psychologického románu. Autorovo stěžejní dílo, má sedm dílů. Román je pásmem vzpomínek a zážitků z prostředí aristokratických domů a měšťanských salónů, kde se autor sám pohyboval. Převládá líčení pocitů a nálad. Dílo obsahuje také úvahové pasáže vedoucí k zamyšlení o smyslu vlastního života. Autor často používal ich-formu a volné spojování a prolínání časových rovin. Vedl vnitřní monolog, používal složité lyrizované věty, asociace a metodu proudu vědomí.
James Joyce – Prozaik, dramatik a básník. Ir, původem z Dublinu. Psal anglicky. Vystudoval filozofii a světové jazyky, z nichž šestnáct ovládal. V Paříži studoval medicínu. Žil v Itálii, Francii a ve Švýcarsku. Začal psát jako básník. Zpočátku byl ovlivněn symbolismem a naturalismem. Později přešel k próze a je považován za autora moderní experimentální prózy.
Portrét umělce v jinošských letech – Autobiografický román. Užil zde metody proudu vědomí a podvědomí. Hlavní hrdina Štěpán Dedalus se v průběhu dospívání oprošťuje od tří základních vlivů svého dětství, rodiny, náboženství a vlasti.
Odysseus – Román. Autor v něm provedl dokonalou destrukci klasického románu. Experimentováním posunul literaturu až na samou hranici možností. Román má tři části členěné podle místa a doby děje. Zachycuje jeden den ze života průměrného žurnalisty Leopolda Blooma. Ten prochází Dublinem a pozoruje dění kolem sebe. Název románu odkazuje na mýtus o Odysseovi a jeho pouti z Tróje na rodnou Ithaku. Jako Odysseův syn Telemachos vystupuje spisovatel a učitel Štěpán Dedalus. Penelopu představuje Bloomova žena, operetní zpěvačka Molly. Přítomnost řeckého mýtu způsobuje, že všechno obyčejné, nicotné a všední dění získává svou důležitost a hodnotu. Čtenář má pochopit, že každý okamžik uplyne a nelze jej vrátit či zopakovat. V první části Štěpán hledá svého otce. Druhá část líčí bloudění Blooma i Dedala a jejich setkání. Třetí část popisuje, jak se otec Bloom a syn Štěpán vracejí domů, kde je čeká věrná–nevěrná Molly. Jejím erotickým snem, vypověděným jedinou čtyřicetistránkovou větou bez interpunkce, román končí. V románu se prolínají různé literární styly. Střídají se beletristické i nebeletristické stylistické roviny, je porušena syntax. Postava Leopolda přináší proud filozofických úvah a tok myšlenek, tzv. záznam proudu vědomí. Velmi důležitá je i symbolika barev a částí lidského těla. Joyce využil rovněž svých znalostí z historie, chemie, biologie, medicíny a spousty jazyků