Karel Čapek

Karel Čapek (1890 – 1938) (viz próza 3. ročníku)
komedie Loupežník (1920)
hra R.U. R. (1920)
alegorizující komedie Ze života hmyzu (1921): napsaná s bratrem Josefem
hra Věc Makropulos (1922): zhudebněna Janáčkem
hra Adam Stvořitel (1927): napsaná s bratrem Josefem; název byl ironickým symbolem člověka, který zničí starý svět, aby vytvořil svět lepší, ale ztroskotává
hra Bílá nemoc (1937),
hra Matka (1938)

Vladislav Vančura (1891 –1942)
– prozaik, dramatik, scénárista, režisér, první předseda Devětsilu, povoláním lékař
hra Alchymista (1932): řeší problematiku individualismu a národního charakteru na osudu italského alchymisty a šarlatána
hra Jezero Ukereve (1935): zabývá se problematikou kolonialismu, odehrává se v exotickém africkém prostředí
komedie Josefina (1947): zůstala v rukopise a premiéru měla až po válce, námět připomíná Shawovu hru Pygmalion, odehrává se v prostředí konzervatoře

Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
– básník, prozaik, dramatik (viz meziválečná poezie)
hra Milenci z kiosku (1932)
hra Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956)
Adaptoval díla jiných autorů:
Calderónova hra Schovávaná na schodech, dramatizace Dumasových Tří mušketýrů, Manon Lescaut podle Prévostova románu, Beaumarchais – Figarova svatba aj.

Drama a divadlo v letech 1945 – 1956 (látka 4. ročníku)

Válka poznamenala dramatickou tvorbu a divadlo nemalými ztrátami z řad dramatiků i herců (bří Čapkové, Vančura, Hašler aj.). Repertoár divadel se rozbíhá několika směry.
Na meziválečnou avantgardu, poetické a syntetické divadlo se snažili navázat J. Frejka,
E. F. Burian (obnovena činnost „D46“) a Alfréd Radok (1914 – 1976). Objevily se snahy dostat do divadel diváky z řad pracujících. Zájem je o díla klasiků našich i cizích, zejména však ruských (Tyl, Jirásek; Tolstoj, Gorkij, Čechov).

Doznívá téma války, okupace, válečné prožitky:
Jan Drda
dramatická báchorka Hrátky s čertem: Drda ji psal za války, zejm. za heydrichiády, postavou nebojácného vojáka Martina Kabáta chtěl povzbudit národ v době nacistického teroru.
pohádková hra Dalskabáty, hříšná ves (1959): hlavními protagonisty jsou zapomenutý čert Trepifajksl a vesnická žena Plajznerka

Miloslav Stehlík
hra Mordová rokle: zachycuje tematiku okupace, ukazuje osudy a charaktery vesnických lidí
hra Jarní hromobití: věnuje se tematice združstevňování

Vojtěch Cach
Zachytil sociální zápas horníků na Mostecku a Duchcovsku ve dvou historických hrách:
Duchcovský viadukt a Mostecká stávka

Vašek Káňa: rozvinul budovatelskou tematiku ve hře Parta brusiče Karhana

Divadelní hry po Únoru berou témata z dělnického prostředí, ukazují třídní rozvrstvení společnosti, výrobní problematiku, konflikty se silami socialismu nepřátelskými. Líčily venkovské nebo dělnické hrdiny v měnícím se zemědělském nebo továrenském prostředí.
Pokusy vytvořit budovatelskou hru či lidovou veselohru nedopadlo příliš úspěšně.

Zaniká satirická tvorba a divadlo (bylo např. zakázáno Divadlo satiry 1945 – 48).

Na zač. 50. let nalézáme i hry začínajících dramatiků, jako jsou např. Josef Kainar, Pavel Kohout, Vratislav Blažek (satiricky laděné hry).
Nezřídka se objevují tzv. generační hry, vedou se úvahy o smyslu života, doba vyžaduje pozitivního hrdinu. Přestože v polovině 50. let došlo k určitému oživení v dramatické tvorbě, stránka ideologická převažovala nad stránkou uměleckou.