Josef Jungmann (1773–1847)

Josef Jungmann (1773–1847) – jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny
 Hudlice u Berouna
působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze

Dílo

jazykověda:
shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka  Slovník česko-německý – 5dílný (120000 slov)
čerpal:
 z literárních památek
 z řeči lidu
 z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a polštiny (vzduch, příroda, jablko; chmura, závoj, tklivý)
 vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, kyselina, dusík, čtverec ap.)

= důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný

Vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd

Jungmannova škola básnická a vědecká – spolupracovníci: Antonín Marek, Milota Zdirad Polák, fyziolog Jan Evangelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk Presl

stať Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. stol.
nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) × osvícensky pojaté vlastenectví (teritoriálně)
vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok; záměr vytvořit českou encyklopedii

literární historie a teorie:
Slovesnost – učebnice literární teorie a poetiky + čítanka (pro gymnázia); texty od Husa po současnost
Historie literatury české – přehledné dějiny české literatury, knihopis (= soupis literárních památek od nejstarších dob po současnost; periodizace vývoje literatury (oddíly s výkladovou statí) = obraz bohatství české literatury

básnická tvorba:
1. česká romance Oldřich a Božena

překlady:
důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; z francouzštiny: Chateaubriand, Atala, z angličtiny: John Milton, Ztracený ráj, z němčiny: Goethe, Heřman a Dorota, z ruštiny: Slovo o pluku Igorově

Pavel Josef Šafařík (1795–1861) – Slovák, psal česky (evangelík)
zakladatel slovanské archeologie:
pokračovatel Dobrovského v slavistice
Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě

literární historik:
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích (německy) – Slovanstvo považováno za jeden národ, slovanské jazyky za nářečí; výklad české literatury v kontextu literatury všech slovanských národů; myšlenka velikosti Slovanstva, Češi součástí velkého celku

básník:
sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou

literární teoretik:
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (anonym, s Palackým) – požadavek umělecky náročné tvorby, pěstování časoměrného verše