Představitelé prózy od roku 1956 do počátku 70. let

Představitelé prózy od roku 1956 do počátku 70. let
Psychologická próza
Jan Otčenášek – Prozaik a scénárista.
Občan Brych – V tomto psychologicko-politickém románu zobrazil autor postavu mladého právníka, syna židovské pradleny, který prožívá únorové události roku 1948. Únor 1948 mu ukázal, že třídní dělnický pohled je mu cizí – vidí v něm ohrožení demokracie a svobody. Situace dospívá tak daleko, že se František Brych pod vlivem továrníka Ráže odhodlá opustit Československo. Avšak jediná noc ve společnosti kapitalistických emigrantů na horské chatě, kde čekají na průvodce přes hranice, ho přivedla k rozhodnutí vrátit se zpět do Prahy s cílem pochopit revoluci a socialismus. Román je vystavěn na protikladu dvou intelektuálů. Prvním je syn továrníka, který už svým původem je determinován při řešení vztahu k únoru 1948 k útěku za hranice. Naopak František Brych vzešel z chudých vrstev, a tak si přes své kolísání zvolí podle svého původu „správnou“, ideologicky přístupnou cestu. Tento typ intelektuála přežíval v próze až do 60. let.
Ludvík Vaculík – Narodil se na Valašsku. Pracoval u Bati ve Zlíně, později vystudoval žurnalistiku. Působil jako vychovatel, novinář a redaktor. V 70. letech zorganizoval tzv. Edici Petlice, kde od počátku 70. let vycházela díla autorů, jež nemohla vyjít oficiálně. Po roce 1989 se živí jako spisovatel z povolání. Spoluvytvořil filozofii českého disidentu a stal se jedním z duchovních vůdců listopadu 1989. Proslulý se stal textem 2 000 slov, který otiskl v červnu 1968 v Literárních novinách.
Sekyra – Román, jehož námětem je autorův vztah k otci a jeho dílu. Román začíná příjezdem hlavního hrdiny k bratrovi na valašskou vesnici. Cítí po otcově smrti potřebu zamyslet se nad životem, co po otci převzal a co po něm převzít nechce. Otec je zde představen ve třech fázích života. Především tak, jak hlavnímu hrdinovy utkvěl ve vzpomínkách z dětství. Tehdy pro něj byl otec skutečnou oporou a zdrojem obdivu. Dále se zde jeho otec rýsuje jako komunistický funkcionář po únoru 1948. Je přesvědčen o správnosti cesty a syn je na něho hrdý, když se jako první vzdal louky, kterou dostal při pozemkové reformě a vlastní prací ji zvelebil. Později se vztahy mezi nimi narušují. V procesu kolektivizace se otec v plnění funkcionářských úkolů dostává ve jménu myšlenky, které chce sloužit, do rozporu se svou osobitostí. Mění se jeho vztah k lidem. Ti se stávají jen prostředkem k dosažení politických cílů. Začíná se odcizovat i vlastní rodině. Dostává se do rozporu se světem, s nímž kdysi srostl. Výsledkem je rozvoj osobnosti, jímž jsou poznamenána poslední léta jeho života. Po smrti manželky odešel do pohraničí a tam se znovu oženil. Syn mu odmítl jít za svědka a napsal mu dopis, kterým se s ním rozešel. Otec dopis četl již na smrtelné posteli. Syn to nyní cítí jako tragické nedorozumění. Uvědomí si však, že cestou svého otce nemůže jít. Nechce sloužit velké nadosobní věci za cenu ztráty vlastní osobnosti. Jako k hlubině bezpečnosti se obrací k rodnému kraji a jeho lidem. To ho naplňuje pocitem řádu, i když si uvědomuje, že tento řád je narušován náporem civilizace. Autor zde pracuje se skutečným životním materiálem a používá publicistické prvky. Epický příběh v románu není zjevný, čtenář si ho musí sestavovat sám z množství vzpomínek a úvah, které nejsou chronologicky uspořádány. Osobitá je i práce s časem. Události současné se prolínají s minulými, někdy i v těže větě. Dílo proloženo četnými prvky valašského nářečí.
Morčata – Kafkovsky laděný román. Byl vydán v 70. letech v zahraničí.
Český snář – Tato experimentální próza z 80. let je autorovým nejlepším dílem. Dějem románu je příběh spisovatele zápasícího s tajnou policií. Spisovatel a jeho přátelé navzdory deformačním tlakům usilují zůstat sami sebou, chtějí si uhájit svou lidskou identitu. Román je napsán deníkovou formou fejetonistickým stylem. Jde o záznam jednoho roku v autorově životě.
Jak se dělá chlapec – Román o autorově vztahu se spisovatelkou Lenkou Procházkovou.
Jan Procházka – Jako první realizoval tvůrčí záměry lidí shromážděných kolem edice Život kolem nás. Když v 60. letech pracoval jako dramaturg a scénárista na Barrandově, napsal řadu filmových a televizních děl.
Zelené obrazy – Novela. Hlavním hrdinou je mladý agronom Ondřej. Odmítne pohodlné protekční místo a raději přijímá funkci vedoucího zanedbané farmy na Šumavě. Nejde budovat pohraničí, chce se jen porvat se životem, ověřit si v tvrdých podmínkách své síly, aby se nemusel za sebe stydět. Novela má sice tragický, ale otevřený konec. Je z něj patrné, že se Ondřej nikdy nevyléčí ze své lásky k nepohodlnému, ale opravdovému životu.
Ucho – Filmové drama.
Miroslav Hanuš
Osud národa a Poutník v Amsterodamu – Dvoudílný psychologicko-historicko-filozofický román věnovaný osudu Jana Ámose Komenského.