Jaroslav Kratochvíl

Jaroslav Kratochvíl – Za první světové války padl jako voják rakouské armády do ruského zajetí. Později se stal důstojníkem legií. Byl internován za to, že odmítl bojovat proti revolučním oddílům Rudé armády. Ve 20. a 30. letech vystupoval jako levicový publicista. Zahynul v Terezíně.
Prameny – Tento nedokončený dvoudílný román patří k základním dílům socialistického realismu. Zřetelně straní levici. Děj se odehrává v Rusku těsně před VŘSR. Líčí autorovy zážitky z legií. Probíhá zde složitý proces politického uvědomování, tříbení charakterů českých vojáků v zajateckých táborech a legionářském vojsku.
Vladislav Vančura – Český prozaik, dramatik a filmový režisér. Původním povoláním lékař. Jeho prozaické dílo vychází z experimentálního a expresivního pojetí. Vyznačuje se hledáním nových forem, osobitým slohem a jazykem, zejména v typické větné periodě a v lexikálních archaismech. Byl popraven gestapem po atentátu na Heydricha.
Markéta Lazarová – Tento baladicky laděný román je umístěn do mladoboleslavského kraje za dob loupeživého středověku. Tragický příběh vášnivé lásky a nenávisti se mísí se sporem dvou rodin loupeživých rytířů. Došlo mezi nimi k roztržce v době štvanic královských vojáků na loupežníky. Markéta, dcera Lazara z Obořiště, je otcem zaslíbená Bohu. Zamilovala se ale do rváče Mikoláše z nepřátelské rodiny Kozlíka z tvrze Roháčku. Se zbojníky prožívá lásku i boje. Druhou dvojici tvoří hraběcí syn Kristián, který je zajatý Kozlíkem, a Kozlíkova dcera Alexandra. Alexandra Kristiána zabije v domnění, že ji nemiluje. Většina Kozlíkových dětí je v boji s hejtmanovým vojskem pobita, Kozlík i Mikoláš jsou popraveni. Přes krutost a tragiku je život zobrazen jako překrásný, protože je nezničitelný a láska je silnější než smrt. Obě dívky jsou totiž těhotné. Autor popsal renesanční typy lidí, promlouvá k sobě, postavám a čtenářům.
Obrazy z dějin národa českého – V tomto historickém pásmu autor vyzdvihuje význam národní minulosti. Cílem je posílit národní sebevědomí. Je užit dokonalý jazyk.
Ivan Olbracht – Syn Antala Staška. Prozaik, publicista a levicově orientovaný politik. Narodil se v Semilech. Po studiích vyvíjel novinářskou a politickou činnost. Roku 1920 pobývá v Rusku. Později vězněn. Měl vytříbený básnický styl jazyk prózy. Byl vynikající vypravěč.
Tvorba předválečná a v 20. letech:
Obrazy ze soudobého Ruska – Cyklus reportáží z doby autorova pobytu v Rusku.
Anna proletářka – Román je obrazem politické situace 20. let. Zobrazuje revoluční dělnické hnutí. Je schematický.
Tvorba v 30. letech:
Země beze jména – Reportáže z Podkarpatské Rusy rozšířené pod názvem Hory a staletí.
Nikola Šuhaj loupežník – Baladický román z konce světové války a poválečných let je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy. Děj se odehrává ve vesnici Koločava. Má dvě pásma: první tvoří skutečný Nikolův životní příběh a druhé mýtus o jeho nezranitelnosti. Příběh se odehrává v krásné, ale nešťastné a zaostalé zemi. Lidé jsou pověrčiví, často negramotní. Osud Nikoly, jeho bratra Jury a ženy Eržiky se podobá osudu celého kraje. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světové války utekl z uherského pluku v Ďarmotech. Ukrýval se v horách a lesích rodného kraje a živil se zbojnictvím. Stal se ztělesněním touhy lidí po svobodě. Válka skončila, ale bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i také po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým, a tak se Nikola se svou tlupou, a nakonec i se svým mladším bratrem Jurou, vrací do hor a pokračuje v loupení. Jednou je četníky chycen. Po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána vysoká odměna. Tři koločavští rolníci nakonec Šuhaje na polonině úkladně zavraždí. Olbracht se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustálé střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k budoucnosti. Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost projevená v činech Nikolových a ve vztahu Nikoly, Eržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy.
Pro mládež:
Ze starých letopisů – O české minulosti.