ANGLICKÁ LITERATURA

ANGLICKÁ LITERATURA
Anglický realismus zaujímal přední místo v evropské literatuře 20. století. Čerpal náměty většinou z analýzy domácího prostředí. Příznačná je společenská a lidská angažovanost.

George Bernard Shaw (1856 – 1956) /džódž bernard šó/
anglický dramatik a kritik irského původu, nositel Nobelovy ceny
nejproslulejší hrou je komedie Pygmalion (1914): má pět jednání, děj se odehrává v Londýně v l. polovině 20. století. Stala se inspirací pro muzikál a film My fair lady. Svým námětem navazuje na zpracovanou báj v Ovidiových Proměnách: sochař Pygmalion vytvořil sochu krásné dívky, zamiloval se do ní a jeho láska v ní probudila život.
Děj komedie: Henry Higgins, starý mládenec a profesor fonetiky, se vsadí s přítelem, plukovníkem Pickeringem, že naučí za půl roku pouliční květinářku Lízu Doolittlovou spisovně mluvit a vychová z ní pravou dámu. Higgins bere Lízu k sobě domů. Po ohromné práci a úsilí uvedl po půl roce Lízu do společnosti velvyslanců. Ta všechny okouzlí svým půvabem. Nikdo by neuhodl, z jakého prostředí pochází. Higgins tedy sázku vyhrál a nechal Lízu odejít.
Lízy, která nevěděla, kam jít, se ujala Higginsova matka. Profesor také později poznal, že mu schází její společnost. Navrhl jí, aby se vrátila, ale Líza dala přednost mladému Fredymu, který se do ní zamiloval. (Ve filmu se vrací k Higginsovi.)
Shaw se dotkl problematiky ženského postavení ve společnosti, kritizoval anglické konvence a konzervatismus. V dialozích, zejm. z ulice, se objevují i prvky londýnského argotu – tzv. cockney /kokny/.
Z dalších Shawových her lze uvést např. Caesar a Kleopatra (1901) nebo jeho vrcholnou hru Svatá Jana (1924), ve které ztvárnil námět o Janě z Arku.

AMERICKÁ LITERATURA
Americký realismus se v 20. století stále více odpoutával od anglického, byl prostoupen sociální kritičností
ztracená generace (lost generation): označení generačně blízké skupiny amerických básníků a prozaiků, kteří začali tvořit většinou ve 20. letech 20. století. Jejich vidění světa bylo zásadně ovlivněno zážitkem 1. světové války, vystřízlivěním z „amerického snu“ (= představa USA jako země svobody a neomezených možností) a pocitem vykořeněnosti.
Toto označení vzešlo od americké experimentální spisovatelky Gertrudy Steinové /stajnové/, žijící dlouhá léta v Paříži.
Základním tématem děl příslušníků ztracené generace je zklamání a skepse, rozklad lidských a společenských hodnot a hledání východiska v útěku do přírody nebo kultury.
Hrdiny jejich próz jsou jednotlivci „ztracení“ v nepřehledném labyrintu světa, jsou to obvykle rozvrácení, silně citově založení lidé, kteří nenacházejí nikde zakotvení.

Theodor Dreiser (1871 – 1945) /drajzr/
prozaik, dramatik, žurnalista; jeho tvorba představuje naturalismus a sociální realismus
Základním tématem jeho díla je kariéra lidí, kteří touží po bohatství a slávě, a obětují tomu cit, čest a smysl života. Stávají se z nich ztroskotanci nebo úspěšní cynikové.
román Sestřička Carrie (1900; keri): Osmnáctiletá venkovská dívka Carrie přijíždí do Chicaga, aby získala bohatství a usiluje o společenský vzestup. Práce v továrně ji neuspokojuje, chce využít své ženské přitažlivosti, aby zlepšila své postavení. Dává se vydržovat jako milenka obchodním agentem, ale když se seznámila s bohatším majitelem baru, opouští jej a žije s novým milencem. I toho však opouští, když se jí podaří dostat se k divadlu. Její partner, který morálně stále více upadá, končí nakonec sebevraždou. I když Carrie dosáhla svých cílů, necítí se šťastná.
román Americká tragédie (1925): Mladý Griffith z chudé rodiny touží po životě v bohatství a lásce okouzlujících žen. Vystřídal řadu zaměstnání, která ho neuspokojila, až se nakonec dostal do strýcovy továrny na prádlo. Naváže milostný poměr s Robertou, ale jakmile pozná, že by mu překážela v jeho kariéře a že by nemohl proniknout do vyšších společenských kruhů sňatkem s dcerou milionáře, snaží se jí zbavit. Příležitost se naskytne při vyjížďce po jezeře, kdy napůl úmyslně, napůl náhodou těhotnou Robertu utopí. V soudním procesu je odsouzen k smrti na elektrickém křesle.