8. ČESKÉ DIVADLO DO 19. STOLETÍ

Počátky českého dramatu nacházíme ve 12. století. Jeho kořeny jsou náboženského původu: náboženské výjevy se dramatizovaly a předváděly v kostele. Později se začaly obohacovat i o světské scény, až byly nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely, na náměstí, trhy a do krčem.
První staročeská divadelní hra byla satira (fraška) Mastičkář (pol. 14. století) vychází
z původně náboženské hry O třech Mariích. Tři zbožné Marie jdou k hrobu Ježíše Krista a cestou nakupují na tržišti vonné masti. Tento zlomek velikonoční hry podává obraz středověkého tržiště a ukazuje šarlatánství prodavače mastí a léků mistra Severina a jeho pomocníků Rubína a Pustrpalka. V protikladu k jazyku knižnímu zde stojí jazyk hovorový, místy i vulgarismy. Střídají se verše české i latinské (makaronismy). Hra zesměšňuje středověké podvodné lékaře.

Husitské hnutí divadelní aktivity potlačovalo, protože nesouhlasilo se zobrazováním scén z bible.

Divadlo na přelomu 15. a 16. století získalo funkci pedagogickou. Od poloviny 16. století se můžeme setkat s původní tvorbou, překlady a adaptacemi cizích prací.

V 17. století se objevuje také divadlo loutkové. Nejznámějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký.

Na počátku 18. století vznikají první veřejně přístupná divadla. Od roku 1738 v Praze působilo německé divadlo v Kotcích s činohrou a operou (obrozenci zde uvedli česky německou frašku Kníže Honzík, ale ta propadla), od roku 1783 Stavovské divadlo, postavené hrabětem Nosticem (později přejmenováno na Tylovo, dnes opět Stavovské).

Divadlo sehrálo významnou roli v době národního obrození. Tehdy vzniká novočeské divadlo.
V roce 1786 dal Josef II. souhlas k otevření dřevěného Vlasteneckého divadla na bývalém Koňském trhu (dnes Václavské náměstí). Divadlu se říkalo Bouda, po třech letech bylo strženo.
V Boudě se hrálo česky pravidelně, ponejvíce překlady her, často přenášené do českého prostředí. Z klasiků se hrál nejvíce Shakespeare a Schiller, v původní tvorbě převažovaly hry vlastenecké.
Divadelní život organizoval a soustřeďoval zejména Václav Thám (1765 – asi 1816), je spojován především s Boudou. Napsal přes 50 her, které známe jen podle názvu (např. Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, Švédská vojna v Čechách). Náměty čerpal z českých dějin.

O pražskou frašku se pokusil Prokop Šedivý (1764 – 1810), např. Masné krámy, Pražští sládci.

Po stržení Boudy se česká představení hrála v divadle U Hybernů.