Ve 20. letech 19. století

Ve 20. letech 19. století začíná české divadlo opět ožívat. Pro dramatickou literaturu tohoto období jsou příznačné jednak látky z minulosti (rytířské hry nízké umělecké úrovně, ale i historická dramata z národních dějin), jednak žánrové veselohry ze současnosti (komika, někdy obhroublý humor).

K nejvýraznějším dramatickým autorů tohoto období patří Václav Kliment Klicpera (1792 až 1859). Působil ve vlasteneckém duchu jako profesor v Hradci Králové a později v Praze. Skládal hry rytířské, historické, báchorky i hry ze současnosti. Některé jeho veselohry se dávají dodnes: Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů, Rohovím Čtverrohý aj. Jeho tvorba byla tehdy určena především ochotníkům. Ve hře Každý něco pro vlast převládá satirický pohled na soudobou společnost. Jeho historické hry jsou většinou volným zpracováním kronikářských látek.

České obrozenecké drama dosáhlo svého vrcholu v tvorbě Josefa Kajetána Tyla ( 1808 až 1856). Narodil se v Kutné Hoře. Studoval na pražském akademickém gymnáziu, ale odešel ho dokončit do Hradce Králové, kde působil Klicpera jako profesor na gymnáziu. Ten v něm probudil lásku k divadlu. Po maturitě dva roky působil u kočovné společnosti, poté vstoupil do služeb vojenské správy, ale věnoval se hlavně divadlu, spisovatelské činnosti, žurnalistice a organizování českého společenského života. Ve čtyřicátých letech se podílel na českých hrách ve Stavovském divadle jako dramaturg, překladatel i původní autor. Za své postoje během revolučních zápasů byl propuštěn a měl zakázáno pobývat v Praze. Řídil pak kočovnou divadelní společnost a když byla násilně rozpuštěna, vstoupil do jiné divadelní společnosti. Zemřel v bídě a nemoci na své divadelní pouti v Plzni ve věku 48 let.
K jeho dramatům ze současnosti můžeme zařadit např. hry Pražský flamendr, Paličova dcera, frašku se zpěvy Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – zde poprvé zazněla z úst slepého houslisty Mareše píseň Kde domov můj s melodií Františka Škroupa. Děj se odehrává v řemeslnickém prostředí a je namířen proti poněmčeným odrodilcům. Fidlovačka byla slavnost pražských ševců. Ve hře Paní Marjánka, matka pluku Tyl zobrazil venkovskou společnost a pokusil se tlumočit své demokratické názory.
K báchorkovým hrám se řadí Strakonický dudák, Lesní panna, Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena aj.
Hra Strakonický dudák dosáhla velké popularity. Příběh vypráví o dudákovi Švandovi, kterému chudoba brání ve sňatku s milovanou Dorotkou. Proto musí odejít do světa, aby zbohatl. U lesa jej ale překvapí spánek a Švanda usíná. Mezitím mu jeho matka, lesní víla Rosava, očaruje dudy. Ty pak vyhrávají tak čarovně, že brzy získal spoustu peněz. Jeho bohatství však přilákalo vypočítavého sekretáře Vocilku, který se vetřel do jeho přízně. V jedné neznámé zemi Švanda rozesmál smutnou princeznu Zuliku a byl bohatě odměněn. Dorotka se nemohla Švandy dočkat, proto se za ním i s jeho přítelem Kalafunou vypravila. Přišli právě ve chvíli, kdy je Švanda povolán na zámek a tam jej princezna nutí, aby si ji vzal. Tomu chce Kalafuna zabránit. Vocilka namluví králi, že jsou to nějací blázni, a Dorotka s Kalafunou jsou strážemi vyvedeni. Pak přichází princ, kterému byla Zulika zaslíbena a nechá Švandu uvrhnout do vězení. Vocilka uteče. Ve vězení se Švandovi zjeví jeho matka Rosava a chce ho vysvobodit. Protože mu prozradila své tajemství, je odsouzena královnou víl Lesanou mezi divoké ženy a musí tam zůstat, dokud ji a Švandu nevysvobodí věrná láska prosté dívky. Vysvobodila je Dorotka, Rosava se opět stala vílou a Švanda se vrátil domů a později se s Dorotkou smířili.
Hra je příběhem o hledání štěstí, o lásce k domovu, vlasti, národu, ale i oslavou pravé české povahy.
K nejznámějším Tylovým historickým hrám se řadí Kutnohorští havíři, Jan Hus a Žižka z Trocnova.
Historická hra Kutnohorští havíři je zasazena do konce 15. století a zachycuje bouře horníků proti vykořisťovatelům a nesnesitelným pracovním podmínkám. Hra se řadí k prvním sociálním dramatům, má také ráz vlastenecký. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.

Touha po vybudování stálého českého divadla vedla roku 1862 k otevření Prozatímního divadla Hálkovou historickou hrou Král Vukašín (ze srbských dějin).