11) Ruchovci a lumírovci

11) Ruchovci a lumírovci
Vypracování:
V návaznosti na májovce došlo k zformování dvou literárních skupin nové generace – ruchovců a lumírovců.
Ruchovci
Tzv. škola národní. Zahrnovala autory shromážděné kolem almanachu Ruch, který byl vydán roku 1868 a redigoval jej Josef Václav Sládek. Vznikl na počest položení základního kamene Národního divadla. V tvorbě ruchovců dominuje vlastenectví a vztah k Čechám. Hodně se psalo o české historii. V popředí jejich zájmu byly ideje národního obrození. Jejich tvorba byla bojovná, vřele vlastenecká, psaná vzrušeným patetickým jazykem. Přední postavení měla poezie, konkrétně vlastenecká, národní a úvahová lyrika. Odmítali psát intimní poezii. Hlavními představiteli jsou Svatopluk Čech a Eliška Krásnohorská. Dočasně zde působil i Josef Václav Sládek.
Svatopluk Čech – Básník, prozaik a novinář. Pocházel v vesnice Ostřenky u Benešova. Vystudoval práva, ale právnickou praxi nikdy neprovozoval. Byl vlastenec a vůdčí osobnost ruchovců. Psal velkolepým vznešeným stylem. Značná část jeho tvorby měla kromě umělecké hodnoty také poslání politické. Alegorie v nich skryté jsou tedy svázány s politickou situací v době svého vzniku. V jeho díle dominuje epika. Sociální a politická problematika je často zahalena do lehce čitelné alegorie.
Epická poezie:
Historická témata:
Husita na Baltu a Žižka – Epopeje z husitské doby.
Václav z Michalovic – Epopej s námětem z doby pobělohorské.
Venkovská témata:
Ve stínu lípy – Idylický epos oslavující český kraj a rodnou zem. Obsahuje sedm veršovaných smutných i veselých povídek, které si vyprávějí sousedé pod košatou lípou. Příběhy v sobě zachycují starosvětskou atmosféru českého venkova. Díky své idyličnosti a humoru se ve své době stali jednou z nejpopulárnějších Čechových knih.
Lešetínský kovář – Veršovaná novela. Příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu. Naráží na konflikt mezi německými průmyslníky a českým dělnickým venkovem. Byla zkonfiskována rakouskou cenzurou, ale mezi lidmi se mnoho let dále šířila v opisech.
Sekáči – Vypráví o životě venkovských dělníků a boji proti útlaku.
Alegorické básně:
Evropa, Slavie – Rozsáhlé alegorické básně, v nichž se řeší dobově aktuální společenské, národnostní, politické a rovnoprávnostní problémy.
Satira:
Hanuman – Satirický obraz opičího města namířený proti chybám české národní povahy a národní lhostejnosti.
Lyrická poezie:
Jitřní písně – Sbírka básní.
Dosti nás – Výzva k národnímu sebevědomí, boj proti malověrnosti, vliv slavné české minulosti.
Nové písně – Sbírka básní.
Písně otroka – Alegorická básnická skladba. Je vrcholem autorovy politické lyriky. Ve své době byla velice populární a její revoluční tón silně zapůsobil na radikalizující se české dělnictvo. Byla vnímána jako výraz protivídeňského a protihabsburského postoje. Otrok je alegorickým symbolem nesvobodného člověka, národa i básníka. Rozdělena na tři oddíly:
– lyrické verše – Vzpomínky na dávnověk.
– epické jádro – Romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni. Touha po svobodě a tragický závěr.
– vrchol – Básníkova závěrečná vize budoucnosti s nadějí na svobodu.