JAN AMOS KOMENSKÝ /28. 3. 1592 – 1670

– narozen v Nivnici nedaleko Uherského Brodu (v dětství přišel o oba rodiče a do školy chodil až jako 16-ti
letý)
– studia na vysoké škole v Německu, kam vyslán pro své nadání jednotou bratrskou
– posledním biskupem Jednoty bratrské
– učitel a správce na škole v Přerově; r. 1616 vysvěcen na kněze a od poč. r. 1618 ve Fulneku
– po bitvě na Bílé hoře musel s manželkou a dětmi uprchnout (skrýval se na panství Karla st. ze Žerotína)
– r. 1622 mu zemřela manželka i obě děti a r. 1624 se opět oženil
– v polském Lešnu připravoval, z pověření jednoty bratrské, podmínky pro budoucí české exulanty
– časté cesty do Anglie, Uher a Švédska; do Anglie pozván r. 1640 k založení Akademie věd
– r. 1648, kdy díky vestfálskému míru ztratil naději na návrat do vlasti vydává alegorickou formu závěti
Kšaft umírající matky jednoty bratrské („Věřím i já Bohu, že po přejtí vichřic hněvu, … vláda věcí tvých
k tobě se zase navrátí, ó lide český!“)
– r. 1648 mu zemřela druhá manželka a jeho pobyt v Lešně skončil r. 1656, kdy vypáleno Lešno při švédsko-
polské válce
– využil pozvání holandského velkokupce Vavřince de Geera a odjel do Amsterodamu (1656), kde žil až do
své smrti r. 1670
– pohřben nedaleko, v Naardenu
– díla: a) Pedagogická práce („učitel národů“):
– spisy teoretické (latinsky): Didactica magna (Velká didaktika = zásady moderního vyučování a
výchovy, kdy vyučování pro všechny a zdarma a v mateřském jazyce, důraz na
tělesnou výchovu; rozdělení výchovy do 4 stupňů po 6-ti letech na výchovu
předškolní v rodině, pak ve škole obecné a dále latinské, tedy na gymnáziu a na
univerzitě s doplněním o cestování )
Informatorium školy mateřské (pro matky, pro výchovu v předškolním věku)
– spisy praktické (učebnice): Janua linguarum resetara (Dveře jazyků otevřené), Orbis
sensualium pictus (Svět v obrazech), Schola ludus (Škola hrou – rozvíjí smyslové
schopnosti)
b) Encyklopedické práce (vševědné, pansofie – návaznost na Štítného, Veleslavína a Blahoslava):
– úsilí shrnout výsledky vědění (7-dílný celek, nedokončený)
– práce na slovníku mateřštiny
– pojednání O poezii české
– úsilí o poznání světa a o výchovu člověka spojil s úsilím o dorozumění mezi národy a věčný mír
(panharmonie)
c) Před odchodem z vlasti:
– filozofický spis Hlubina bezpečnosti (o tom, že čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty, tj.
Boha, tím více propadá zmatku a točí se v bludné kruhu)
– útěšné spisy Listové do nebe (5 fiktivních dopisů chudých Kristovy)
– Truchlivý I., II. (o rozporu rozumu a náboženského citu)
– Labyrint světa a ráj srdce

– rozbor díla: Labyrint světa a ráj srdce:
Obecně: dílo silně spjato se spisem Truchlivý, což je dáno zejména přibližně stejnou dobou jejich vzniku (tedy tím, že vznikala
díla ve shodných okolnostech autorova života) a dále řazeno do skupiny tzv. útěšných spisů
– původně rukopisné dílo z r. 1623, věnované ochránci Jednoty bratrské, Karlu Komenskému st. z Žerotína
– po prvé vydáno r. 1631 v Perně
– základní polohou spisu alegorie (prostředek k obraznému vyjádření, postižení světa a různých skutečností v něm), jež plynně
přechází v metaforu
– silně nadčasové dílo
– 2 díly, části a to: „labyrint světa“ a „ráj srdce“
– i jazyk dvojí: v první části převládá spíše jazyk hovorový a tím pádem i silně expresivní a v druhé části se to jen hemží citáty
z Písma
Děj: Hlavní postavou poutník (v dnešní podobě by to mohl být mladý student), který se vydal do světa na cestu poznání a za
společníky dostává Všudybuda (Všezvěda – uzda všetečnosti, jež jej má svými udidly držet v cílevědomosti a v předsevzetích a
zároveň těkavostí a neukojitelností mysli plniti) a Mámení (jež pomáhá přizpůsobení se nedostatkům – brýle mámení, ze zvyku
a domnění vytvořené, přes které je vše jen zkresleně viděné, ale poutník je neměl nasazené na pevno a tak vše dvojitě viděl).
Došel tak se společníky až k bráně rozchodu, kde uzřel, že lidé do 6 řádu rozděleni: domovní, řemeslný, učený, vrchnostní a
správcovský, duchovní, rytířský. Všemu pak vévodí Hrad Fortúna (arx Fortúna), kde všemožné štěstí se má naskýtati. Osud
rozděluje povolání a poutník dostává cedulku Speculare (dívej se a zpytuj) a tak činí. Prošel tak nakonec celým světem a jako
věřící ani v duchovním stavu nebyl spokojen, prostě nikde. Ani na hradě královny Moudrosti se nenašel. Ve stejnou dobu tam
přišel i Šalamoun a o marnosti světa rozhlašovati počal, a že královna Moudrost je vlastně Marnost, ale nakonec jeho správné
počínání, kterému se poutník radoval, bylo ukončeno, když přelstěn byl Rozkoší, Pochlebenstvím, Přívětivostí a Úlisností.
Poutník pak ze světa chce odejít, ale Bohem je zastaven a ten mu ukazuje další cestu, novou část světa – posmrtnou, nebe. A
poutník je pověřen za domácího božího a na svět poslán očištěn zcela s jistou vírou v Boha, ale i vírou v sebe samého a se
zjištěním, jak je důležité míti víru v srdci a svědomí mít čisté.
Hlavní myšlenka: každý svět je vlastně takovým labyrintem, to je logické, a každý má své předem dané místo
– ráj nacházíme ve vlastním srdci, když máme víru (v cokoliv) a víme, že tato víra nás uspokojuje a m máme klid v duši a čisté
svědomí a stále musíme doufat, že ta víra funguje a nikdy si z ní neustoupit ani o kousek, prostě věřit a mít naději
– i když dílo zcela jistě teologické, možné k přečtení všem a každý v něm může najít určitou myšlenku