V. Machar, Hlaváček , Sova, Březina, Šalda

Josef Svatopluk Machar (1864 -1942):
• „Nechce, aby se jeho tvorba stala služkou kramářů“, ale chce být přísným zrcadle své doby“ – moderna
• „Confiteor I – III“ („Confiteor“ (1887), „Bez názvu“ (1889), „Třetí kniha lyriky“ (1892))
• „Čtyři knihy sonetů“ (1891 – 93)
• Kolín, gym. v Praze, bank. úř. ve Vídni, po 1918 – zklamán, ke krajní pravici
• jeho verše často zatracovány
• nejprve psal v duchu Ruch. – Lumír. poetiky
• „Confiteor“ – proti ideálu pravdou, proti lásce nenávistí
• navazuje na Nerudu (distance od ruch. a lum.) – kritický realismus
• báseň: „Antická kráska“ – zparodoval Vrchlického
• báseň: „Déšť“ – prozaizace verše (Neruda), není rým, blíže k hovorovosti, absolutní upřímnost lyrického hrdiny, kritizuje sebe
• Epický čas = lyrický hrdina (Erzahlte Zeit), lyrický mluvčí (Zeit des Erzahlung)
• „Zde měli kvést růže“ – sbírka kritizující výchovu na gym.
• „Jed z Judey“ – sbírka, ve které odmítá náboženství
• nesouhlasil s Rak. postoji, ale odmítal č. oficiální politiku
• měl hodnost v armádě – na osvětu
• „Svědomí věků“ (12 – ti dílný hist. cyklus) – uznával Antiku, ctil Řím, silnou individualitu – trochu fašistické
Antonín Sova:
• nejprve krit. real: 1. sb.: „Realistické sloky“
• pak impresionista: „Z mého kraje“, básně „Rybníky“, „Olše“ – věčný lesk, směřuje k vystižení
• zastánce symbolismu: „Údolí nového království“:
• nálady: prchavá, proměnlivá
• básně: „Studny nadějí“, „Princezna Lyolea“