3. II. období: 1948 – 56
• zánik syndikátu, zložen SČSS (ne profesní, ale ideologická org.) – 1. sjezd 1949 (předseda Jan Drda)
• komunismus: vyvrcholení dějin. kdo nejde s námi, jde proti nám
• 1950: konference o poezii:
• – Ladislav Štoll: „30. let bojů za č. socialistickou poezii“:
• – černobílo: S. K. Neumann = anděl x F. Halas = ďábel
• – zdůrazňovali lidovost:
• – ne avantgardy
• – Zdeněk Nejedlý (poslední obrozenec): Tyl, Jirásek, Hálek
• – odmítali:
• – Čapka a katolíky (s nimi procesy)
• – socialistický realismus:
• – tvůrce: Maxim Gorkij – kritická nota s pohádkovými vizemi („Matka“ (1906))
• – termín 1. použil A. A. Ždanov, šlo mu o:
• – pravdivé zobrazení skutečnosti
• – její zobrazení v revolučním vývoji
• – výchovu čtenářů v duchu socialismu
• – tohle se tluče (výchovná x nevýchovná pravda)
• – spisovatel: „inženýr lidských duší“, lit. dílo: „učebnice života“
• důraz na výchovu: reforma školství, síť knihoven a divadel, masová náklady klasiků, založena ČSAV
• lit. se začala štěpit:
• – legální
• – ilegální (šuplík či volné šíření)
• – emigrantská (Egon Hostovský, Čep, Ferdinand Peroutka …)
• svazáčtí básníci (frézismus): člověk jako učitel, inženýr (pouze prac. zařazení) ne jako člověk
• – S. K. Neumann: sebevražda
• – Pavel Kohout: nejdříve to psal, pak přehodnotil a disidentoval
• po + Gottwalda a Stalina: „Sovětský svaz – náš vzor“
• ale pak:
• S. V. Nikolskij: ruský bohemistik, specialista na Čapka, vydal o něm studii => pokus o rehabilitaci Čapka u nás
• Sčipačev: jeho z ruštiny přeložená sbírka o lásce, sice blbá, ale o lásce
• 1. signály, že se cosi mění
