Karel Schulz (1899 – 1943)

Karel Schulz (1899 – 1943)
Člen Devětsilu – ovlivněn proletářskou poesií a poetismem, potom konvertoval ke katolicismu.
Jeho vrcholným dílem je román o Michelangelovi Kámen a bolest.

LEGIONÁŘSKÁ LITERATURA A JAROSLAV HAŠEK
Byla tvořena příslušníky čs. legií, zejména ruských – Medek, Kopta, Langer, Kratochvíl, Kaplický.

Rudolf Medek (1890 – 1940)
Před válkou působil jako učitel, za války jako plukovník, po účasti v legiích se stal generálem. Před válkou psal básně, které mu vycházely v Moderní revue (vliv dekadence), po válce se věnoval více próze, jeho rozsáhlá tvorba má význam spíš kronikářský než umělecký.
Báseň Zborov – oslava vítězství čs. legií v bitvě u Zborova.
Románová pentalogie Anabáze zpracovává zážitky českých a slovenských legionářů, bitvu u Zborova, chaos v Rusku během revoluce a vyčerpávající cestu legií přes Sibiř do Vladivostoku a jejich návrat domů. Román má autobiografické rysy, autorova snaha o historickou větrnost snižuje uměleckou hodnotu tohoto díla.
Divadelní hra Plukovník Švec pojednává o veliteli, který chce sebevraždou apelovat na svědomí svých vojáků, aby zastavil morální rozklad své jednotky.

Josef Kopta (1864 – 1962)
Vystudoval obchodní akademii, působil jako bankovní úředník, 1914 narukoval na ruskou frontu, 1915 zde zajat, po té vstoupil do legií, po válce pracoval jako novinář (Lidové noviny).
Psal verše, dramata, ale především prózu, legionářskou tématikou se zabýval jen v prvním období tvorby – asi do r. 1935.
Napsal románovou trilogii Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma. Na osudech jedné roty legií sleduje život vojáků, zánik carismu, zrod ruské revoluce, pochod přes Sibiř a sžívání se legionářů s poměry ve svobodném státě. První díl této trilogie měl velký úspěch, ve druhém a třetím již opadlo nadšení čtenářů.
Kopta hodnotí kriticky úlohu českých legií, zobrazuje rozpory mezi ideály a skutečností, je objektivističtější než Medek, méně patetický v líčení bojových akcí. Na rozdíl od Medka u něj nalezneme psychologické prohloubení postav.
Dílo Adolf čeká na smrt je baladicky laděným příběhem, jako hlavní postavy zde vystupují – cementářský dělník Adolf a jeho žena Anežka. Adolf je přesvědčený, že mu hrozí souchotiny, čeká na smrt, přesto neumře a je naopak svědkem toho, jak všechny jeho děti předčasně umírají. Paradoxní je, že válka, do které narukuje, mu vrátí zdraví, mezitím jeho žena Anežka otěhotní s italským zajatcem a díky špatně provedenému potratu už nemůže znovu mít s Adolfem děti. Adolf ztrácí smysl života, vraždí ředitele továrny, ale není potrestán, Anežka zahyne na stavbě a Adolf přežije i ji.