DUCHOVNÍ LINIE

DUCHOVNÍ LINIE
Katolická literatura, která zakládá svoji tvorbu na úctě k tradici, zemi a půdě. Autoři mají často záporný postoj k české reformaci a snaží se rehabilitovat dobu pobělohorskou.

Jaroslav Durych (1866 – 1962)
Narodil se v Hradci Králové, jeho otec – Václav D. byl novinářem a spisovatelem. Jaroslav brzy osiřel a příbuzní ho dali studovat pod podmínku, že bude katolickým knězem (Durych se jím ale nikdy nestal). Vystudoval lékařskou fakultu UK. Za války byl na haličské a italské frontě, po válce pracoval jako zubní lékař, potom jako vojenský lékař na Podkarpatské Rusi, na Moravě a v Praze. Mezi jeho literární a umělecké přátele patřili – František Bílek (sochař), Jakub Deml a Josef Florian (křesťanský vydavatel a spisovatel).
Hodně cestoval, dobře znal zejména Německo, Španělsko a Itálii. Obdivem ke katolickým zemím (Španělsku a Itálii) se netajil ani v období nastupujícího fašismu. V roce 1937 vystoupil proti Čapkově protifašistické politice, ale po vypuknutí okupace fašismus odsoudil.
Ve svém díle se nechává inspirovat především barokem – vidí svět jako svár vyhrocených protikladů dobra a zla, smrti a života, ošklivosti a krásy. Dále se zde také projevuje smýšlení člověka věřícího, který vidí překonání hrůzy pozemského světa světem věčnosti, ke kterému se ve svých dílech obrací. Realitu chápe jako součást vyššího řádu a je skeptický ke všem snahám o změnu pozemského života. Zejména v počátcích své tvorby byl ovlivněn (podobně jako jeho přítel J. Deml) expresionismem.
Povídka Jarmark života (1916) – Dva bratři jsou vězněni ve věži, která se nachází ve středu jakéhosi blíže neurčeného středověkého města, oba jsou němí. Stýkají se pouze se svým strážcem a s knězem, který je navštěvuje. Protože jsou vězněni odmalička, neznají vůbec svět, dovídají se o něm pouze z knih a z toho, co vidí malým oknem, které je ve věži. Jednoho večera, když se ve městě koná jarmark, spatří oba oknem krásnou cikánku, která je pozoruje, jak se dívají z okna. Oba se do ní zamilují – starší láskou duchovní, vidí ji ve svých snech jako světici, sestru, matku…, mladší láskou plnou vášně, která ho dovede k tomu, že začne pomýšlet na útěk. Mladšímu bratrovi se nakonec podaří upilovat mříže, v poslední chvíli se ale vzbudí strážce a starší bratr, který si do této chvíle přál, aby bratr neodešel, si uvědomí, jak jeho bratr po té dívce touží a strážce zadrží, sám potom dobrovolně zůstává ve svém vězení. V doslovu se dovídáme od kněze, který je chodil navštěvovat, že podle písní, zpívaných mezi lidem, byl mladší bratr zabit, poté co zavraždil milence krásné cikánky, se kterou odešel.
Povídka je psána ich-formou – jsou to zápisky obou bratrů a kněze. Děj není záměrně časově ani místně konkrétněji zařazen, důraz je kladen na lásku, která je absolutní hodnotou a která je znázorněna ve dvou protikladných podobách.
Báseň Cikánčina smrt (1916) je pokračováním Jarmarku života a jedná se právě o záznam písně, o které mluví kněz v závěru.
Panenky (1923) – lyrická sbírka, která je oslavou dívčí smyslnosti, časté jsou motivy bídy.