EXPRESIONISTÉ
EXPRESIONISTÉ
Začal již před 1. světovou válkou, vznikl v letech 1910 – 1920 v Německu. Byl reakcí na krizi evropské racionalistické civilizace, která se snažila svět vtěsnat do logických rozumových kategorií. Z toho všeho plynuly pocity prázdnoty, zděšení, skepse, úzkosti, strachu a absurdity života a světa; rozklad hodnot; odcizení se světu. Na expresionisty měli vliv Freud, Dostojevský, Nietzsche…
Brněnská Literární skupina
Jejím zakladatelem a teoretikem byl František Götz, který vydal manifest expresionismu Naše naděje, víra a práce. Patřili sem: Lev Blatný, Čestmír Jeřábek, Zdeněk Kalista. Všichni tito se sice k expresionismu hlásili, ale jejich postoje se od názorů ostatních expresionistů lišily. Smísili expresionismus s proletářskými názory – vtiskly expresionismu utopické rysy lásky, dobra, vnitřní čistoty, míru a životního řádu; jedinou proletářskou premisou, která jim nebyla vlastní, byla idea revoluce. V letech 1921 – 1929 vydávali časopis Host.
Lev Blatný (1894 – 1930)
Vítr v ohradě – povídkový cyklus, čerpá náměty z války, pojítkem povídek je smrt, zmar, které symbolizuje „osudový vítr“. Hlavní postavy jednají často nelogicky.
Ko-ko-ko-dák – divadelní hra, která byla uvedena v Brně zásluhou Jiřího Mahena roku 1922.
Čestmír Jeřábek ( 1893 – 1981 )
Zasklený člověk – povídkový soubor, ve kterém Jeřábek projevuje antimilitaristické a proletářské názory.
