Václav Řezáč (1901 – 1956)

Václav Řezáč (1901 – 1956)
– prozaik, socialisticky angažovaný ředitel nakladatelství Československý spisovatel
– po r.1948 opouští psychologické romány a podlehne programu budovatelské literatury
– budovatelský román – navazuje na předválečný venkovský a městský román – popis
prostředí, pozitivní hrdinové – dělníci, funkcionáři, negativní hrdinové – intelektuálové,
špioni; obraz znárodňování, budování, osidlování pohraničí
– Věrná setba, Slepá ulička – mladé generaci vyrůstající za 1. sv.války
– Černé světlo, Svědek, Rozhraní – psychologické romány 40.let
– Nástup, Bitva – ideologicky zabarvené romány
– oba se ve filmovém zpracování staly povinným představením pro školy

Egon Hostovský (1908 – 1973)
– studoval v Praze na Filozofické fakultě UK, později ve Vídni
– od r. 1949 zůstává natrvalo v zahraničí – jeho knihy se u nás objevují až koncem 60.let
– popisuje pocity ze ztráty lidské svébytnosti a autentičnosti; postavy jsou rozpolcené,
děje ve dvou rovinách – vnější, předmětné zkušenosti a ve sféře představivosti, snění
– Případ profesora Körnera
– lidský osud zmítající se v krizi, zřejmě není možno přežít
– nevěra manželky, hrozba zhoubné nemoci, která ve skutečnosti neexistuje, jsou fakta,
která jedince nakonec zničí
– Cizinec hledá byt
– novela o pocitech cizince v netečném prostředí moderní Ameriky
– Všeobecné spiknutí
– nejrozsáhlejší román, který vyšel v anglickém překladu r. 1961

V 60. letech se poprvé u nás výrazněni prosazuje literatura faktu a sci-fi (Miroslav Ivanov,
Ludvík Souček – Bratři černé planety, Josef Nesvadba – Tarzanova smrt, Einsteinův mozek).