Vladimír Páral (1932)

Vladimír Páral (1932)
– vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze
– od roku 1967 (kromě 1972-1979, kdy byl nakladatelským redaktorem v Ústí) je spisovate-
lem z povolání
– Pět způsobů ukájení
– pentalogie: Veletrh splněných přání (1964), Soukromá vichřice (1966) – novely
Katapult (1967), Milenci a vrazi (1969), Profesionální žena (1971) – romány
– cílem je modelové postižení a racionální zvýraznění nejrůznějších deformací současného
člověka, a to počínaje mezilidskými vztahy, včetně nejintimnější sféry, přes vztahy pra –
covní až po společenské
– Páral přitom využívá znalosti konzumního způsobu života v nejrůznějších vrstvách
– Páralovi prózy mají také ekologický rozměr – varuje před devastací krajiny atd.

Milan Kundera (1929)
– básník, prozaik, dramatik, esejista, překladatel
– přerušil studium na Filosof.fakultě UK, dále studuje hudební skladbu a v r.1952 ukončil
filmovou fakultu AMU
– v roce 1970 ztratil zaměstnání, od r.1975 působil jako hostující asistent na fr. univerzitě
– nyní žije ve Francii a píše pouze francouzsky
– Člověk, zahrada širá – básnická sbírka v duch 50.let
– Monology (s podtitulem Kniha o lásce) – milostná poezie, v níž je erotika zobrazena ve své
sladkosti i hořkosti
– Směšné lásky
– soubor povídek
– na jedné straně anekdotické příběhy milostných vztahů, na druhé straně jedinec, který se
snaží vymanit z běžného života – jeho pokus o vlastní cestu ho, ale posléze samotného
zaráží, neboť běh událostí zamíří jiným směrem, než si jedinec představoval
– Žert
– román deziluze
– příběh člověka, který ve snaze vymanit se běžné šedi naráží na nemohoucnost zastavit
dění, které vyvolal, jehož průběh si však představoval jinak
– dvakrát se pokusí hlavní hrdina Ludvík o „žert“ – poprvé, když si dělá legraci z dogma-
tického marxismu a je za to vyloučen ze strany, ze školy, zrazen přítelem a musí odejít
na vojnu k „černým“; přicházejí pocity deziluze, pocit marnosti vymanit se z mašinerie
vyvolané vládnoucí mocí
– po druhé je jeho „žert“ výrazem pomsty – svede ženu bývalého přítele, jenže pak zjistí, že
ten o ni již dávno nestojí, výsledkem je pocit zesměšnění
– banální příběh je cestou k odhalování psychiky člověka, který je omezován svým okolím,
ale také sám sebou