Drama

Drama
„Výrobní drama“ z 50.let, i když se těšilo velké podpoře KSČ, nemohlo být na dlouhou dobu
živnou půdou pro dramatické umění. Problémy typu: jak splnit a překročit plán, jak dopad-
nout škůdce socialistické společnosti atd., postavy pouze dobré čí zlé, jednoduchý jazyk,
určený jen pro nejširší vrstvy, to vše rázem snížilo na nejnižší stupeň naši divadelní tvorbu
i s její velmi důstojnou minulostí. Povolena nebyla ani žádná satira, která by se zaměřila na
soudobou situaci u nás. Tak v roce 1948 mizí i Divadlo satiry po uvedení Blažkovy hry Kde
je Kuťák.

V 60. letech se svým způsobem divadlo vrací k avantgardní (průkopnické) línii meziválečné-
ho období, postavy nejsou vykresleny černobíle, využívá se nejrůznějších prostředků epiky a
lyriky, téma se mění zcela zásadně. Fenoménem se stala malá či studiová divadla.
Již v r.1957 začal Ivan Vyskočil a Jiří Suchý v Redutě s tzv. textappealy. Byla to představení
plná poezie, příběhů, písniček atd. Ivan Vyskočil se tak stal podněcovatelem dalších divadel-
ních skupin.

Ivan Vyskočil (1929)
– prozaik, autor rozhlasových her, herec
– vystudoval režii a herectví, ale také psychologii a pedagogiku
– umělecký vedoucí činoherního souboru divadla Na Zábradlí, k jehož zakladatelům patřil
– později se vrací do Reduty, v té době vzniká nápad a nová koncepce tzv. „nedivadla“
(např. Malé hry aneb Maléry)- nedivadlo – jsou záměrně nehotová představení, která se
částečně čtou, částečně dotvářejí na scéně, předpokládají improvizaci na jevišti
– od r. 1964 se stává uměleckým vedoucím Ne-Divadla Klubu
– svá textappealová představení pořádal i v 70.letech
– píše do časopisů Květy, Host do domu, Divadelní noviny, Divadlo, Kultura, LN
– jeho tvorba je založena na hravé grotesknosti
– Haprdáns neboli HAmlet, PRinc DÁNský ve zkratce – klasická hra doplněná scénami,
které Shakespeare údajně vynechal

Stále více se v divadle využívají filmové prvky, což se nejvýrazněji projevilo v divadle Laterna Magika. Jejím tvůrcem a posléze uměleckým vedoucím byl Alfréd Radok, který začínal v divadle E.F.Buriana a prošel nejprve mnoho pražských i jiných divadel.

Jedno z nejznámějších divadel malých forem, divadlo Semafor (sedm malých forem), bylo založeno r.1959 a navazuje na šantány, kabarety a němé filmové grotesky. Hlavními protagonisty byli – zprvu autoři písniček, později interpreti a herci – Jiří Suchý (1931) a Jiří Šlitr (1924 – 1969). Zájem o divadlo pozvedla i účast populárních zpěváků (Matuška, Gott, Pilarová). Tak vzniká např. v r.1960 hra Zuzana je sama doma. K nejznámějším představením patří jistě Jonáš a tingl-tangl nebo film Kdyby tisíc klarinetů, který je vlastně druhým českým filmovým muzikálem. Později se v Semaforu objevuje další dvojice se scénkami a povídkami – Jiří Grossmann (1941 – 1971) a Miloslav Šimek (1940). Vystupují spolu v představeních Návštěvní den I-III. Divadlo ovšem na přelomu 60. a 70. let postihla tragédie v úmrtí Jiřího Šlitra a Jiřího Grossmanna. S Večerním Brnem, divadlem především satirickým, spolupracuje v 60. letech Milan Uhde.

Další divadla malých forem: Kladivadlo (Ústí n. Labem), Ypsilonka (Liberec), Husa na provázku (Brno).
U zrodu divadla Járy Cimrmana stáli J. Štěpánek, Zdeněk Svěrák, L. Smoljak a K. Velebný