Slavná éra CHARLESE SPENEERA CHAPLINA
– Slavná éra CHARLESE SPENEERA CHAPLINA:
– narozen roku 1889 v Londýně – herectví od počátku zdrojem jeho obživy – začínal v music-hallu = masová lidová zábava určená zejména nejméně vzdělanému divákovi, vyžadoval všestrannost – této škole vděčí Chaplin za mnohé – pantomima, akrobacie, komponuje, stal se lidovým umělcem. Pro film ho získal francouzský filmový komik MAX LINDER, v prvních filmech vystupoval á la Linder. Hůlčičku – stálý atribut M. Lindera si ponechal do konce. Smlouva s americkým filmem, režisér MACR SENNET, filmy Chaplin strážcem veřejného pořádku, Na rámě zbraň neboli Dobrý voják Chaplin, Kid – chudá dívka, protože nemá prostředky na výživu dítěte, které se jí narodilo, odloží je do luxusního automobilu v naději, že se bohatí o ně postarají, ale auto ukradnou lupiči a Kida pohodí na smetiště, kde ho najde tulák Charlie, počestný mistr sklenářský. Kida hrál 6tiletý Jackie Coogan, vytvořil nezapomenutelnou roli, jako dětský dvojník Charlieho. Jackie a Charlie pracují nějakou dobu společně – tzn. Jackie rozbíjí okna prakem, Charlie je zasklívá. Potom jakási dobročinná společnost odebere Charliemu dítě a dá je do sirotčince, tam je Kid bez lásky a přátelství ještě nešťastnější. Konečně se podaří Charliemu Kida ukrást, ze strachu před vypátráním teď nenocují ve svém podkroví, ale ve veřejné noclehárně. Mezitím hošíkova matka nečekaně získává majetek a vypíše odměnu na nalezení dítěte. Charliemu dítě ukradnou a ubohý tulák se sám a zdrcen vrací do svého bytu, kde usíná přede dveřmi. Zdá se mu, že je v ráji. Když procitne – ukáže se, že to byl prorocký se. Před ním stojí malý Jackie se svou matkou…- spíše drama než veselohra, honičky, komické scény, ale i lyrický smutek, trpkost = typické pro Chaplina. Charlie vyvolával smích, ale budil i lítost.
– Vrchol – Zlaté opojení – Charlie je zlatokopem na Aljašce. Diktátor – je satira na Hitlera, Mussoliniho a nacismus – dvě role: šílený, krvelačný diktátor Hinkel a chudý židovský holič, proti rasismu. Po válce hrál už v jiné podobě.
– Zlatý věk německé kamery:
– asi od 1919 – 1925, režiséři Čech HANS JANOWITZ a CARL MAYER – začínají používat umělé kulisy a dekorace.
– Další režiséři: F.W.MURNAU – maximálně využívá pohyblivé kamery.
– FRITZ LANG a G.W. PABST
– pak úpadek – masová emigrace nejschopnějších režisérů a herců do USA – projevuje se již nacismus.