Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus,

Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus,
počátky realismu

3. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ – ROMANTISMUS:

u nás počátek v 30. letech 19. století, v Evropě jako reakce na rozpor mezi realitou kapitalismu a humanistickými ideály, odrážel rozdíly mezi osobnostmi ve společnosti, ideálem a skutečností, uměním a životem, k nám se myšlenky romantismu dostávají prostřednictvím překladů (Čelakovský překládal Scotta, apod. ), jsou vytvořeny základní instituce pro rozvoj literatury a vědeckého života
charakteristika doby: odpor x Metternistickému absolutismu ( Slovanský sjezd, 1848 ), 2 strany radikálové: byli pro revoluci ( Sabina ) a liberálové: dosažení osvobození pomocí evoluce ( Palacký, Havlíček )
2 směry: kosmopolitní směr ( Mácha ) – literatury by měla dosáhnout světové úrovně, národní směr ( Tyl ) – jenom národní otázky, obrození národa
romantický hrdina: člověk výjimečný, neschopný přizpůsobit se, obrací se do vlastního nitra, většinou nešťastně zamilovaný, nemiluje skutečnou ženu, ale svůj vysněný ideál, nenalézá v lásce uspokojení, dokáže milovat, ale jen nešťastně, je rozporuplný, Odmítá staré formy a tradice, na druhé straně obdivuje minulost, opovrhuje spol. konvencemi.
znaky romantismu: citovost, exotičnost, výjimečnost (cikán, tělesně postižený, žid, bohatýr…), titanismus, láska (nešťastná), rozpor snu a skutečnosti, zájem o minulost, lid. slovesnost, subjektivismus – umělec zobrazuje skutečnost ze svého pohledu

Karel Hynek MÁCHA ( 1810 – 1836 )
1. velký český básník, který předběhl svou dobu, ale i dramatik ( 2 hry ), ve svých dílech nepoučuje,
* na Malé straně, vystudoval gymnasium, pak filozofii a právo, chodil na Jungmannovy přednášky, četl Byrona, Scotta a Mickiewicze, našeho Kollára, byl přesvědčen o pravosti RKZ
je považován za zakladatele moderní č. poezie, největší představitel rom. u nás, často cestoval (pěšky) – v jeho denících záznamy o cestách do Itálie, po Krkonoších, po zříceninách a hradech (záznamy prožitků, dojmů, i snů).
ochotnický se věnoval divadlu, seznámil se tam i s Eleonorou Šomkovou (říkal jí Lori), problematický vztah, Lori se chtěla usadit a mít děti, Mácha si však vysnil svůj ideál a ten Lori nesplňovala, byl zklamaný, posedlý bezmeznou žárlivostí => časté Máchovy úniky do přírody, pracoval u soudu, najal těhotné Lori byt v Praze, chtěl si ji vzít, ale umírá – v den kdy se měl ženit (nachladil se při hašení požáru a zemřel na zápal plic), pohřben původně v Litoměřicích, avšak když kraj připadl Němcům, ostatky byly převezeny na Vyšehrad
znaky: zamýšlí se nad smyslem života, cítí se osamělý, protiklad snu a skutečnosti, jediná jistota – zem, národ
POUT KRKONOŠSKÁ, OBRAZY ZE ŽIVOTA MÉHO ( soubor povídek, nejznámější Márinka – láska k chudé Márince, která zemře )
CIKÁNI – motiv otcovraždy, hl. hr. je vyvrhel, zabil šlechtice Waldemara, který chtěl znásilnit jeho dívku, pak se dozví, že to byl jeho otec, složité lidské vztahy; život vyděděnců, romantické tragické zápletky, nejde zde o cikány v pravém slova smyslu, je to symbolické označení lidí vyřazených z normální společnosti
KAT románová tetralogie, díly: Křivoklad ( děj za Karla IV., hl. postava kat = nevlastní bratr krále ), Valdek, Vyšehrad, Karlštejn ( již nedopsány )
BRATROVRAH, BRATŘI –divadelní hry, témata z české historie ( Boleslav vs. Václav )
MÁJ ( 1836 )- lyrickoepická (ep. rámec, převažují však lyrické prvky, tzn. jak děj tak pocity), napsáno v posledním roce studií, inspirace skutečnou otcovraždou, báseň z okolí Doks, Milenci Vilém a Jarmila, Vilém zabije svého otce (neví že je jeho otec) protože v minulosti Jarmilu svedl, je za to uvržen do vězení, Jarmila nevydrží duševní muka a utopí se,
Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza (mezihra, děj zpomaluje a vysvětluje ); báseň se rozpadá na dvě části: 1. část – Prolog + 1. Zpěv; 2. část – zbytek, patrná zvukomalba ( verše zvukově propracovány )
1. zpěv: oslava májové přírody, Jarmila čeká na svého milého, ten však, jak se Jarmila dozví, bude následující den popraven za vraždu svého otce, Jarmila ze žalu skočí do jezera
2. zpěv: nejfilozofičtější část,ve vězení Vilém vzpomíná na svůj život a o smrti ( co je smrt? )
I. intermezzo: přerušení stylistické čistoty básně, scéna na popravišti, sbor duchů, příroda se připravuje na přivítání nového člen.
3. zpěv: Vilém odchází na popraviště, loučí se s přírodou,
II. intermezzo: Viléma oplakávají loupežníci, příroda naříká nad svým lesů pánem
4. zpěv: básník se vrací na místo, ztotožňuje se s Vilémem, nevidí přetvářku přírody, vidí ji v její nahotě
Je pozdní večer – první máj – / večerní máj – je lásky čas;/ hrdliččin zve ku lásce hlas; / „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“