2. neoficiální lidové divadlo

2. neoficiální lidové divadlo
– výjimečné postavení má kabaret, který se rozvinul už za 1. světové války u vzniku českého kabaretu stál bohém E.A. Longen
– písničkář Karel Hašler a literární a satirický kabaret Červená sedma, který se po válce stal plně profesionální (Jiří Červený, Eduard Bass)
– vzniká revoluční scéna
– významnými představiteli lidové komiky – Saša Rašilov, Ferenc Futurista a hlavně Vlasta Burian
– začíná se formovat i divadlo dělnické 1920 vzniká Dědrasbor – dělnický dramatický sbor pod vedením Jindřicha Honzla později ho vedla dělnická agitační skupina Modré Blůzy
3. avantgardní divadlo
– ve 20. a 30. letech vznikají jako protějšek kamenným divadlům
– zdrojem jejich inspirace jsou zejména lidové zábavy, kabarety, cirkusy a filmy (např. Chaplinovy)
– vliv poetismu
– divadlo tvůrčí spojené se životem
– tvůrci byli Vítězslav NEZVAL – Milenci z Kiosku, Manon Lescaut Ladislav VANČURA – Alchymista
– avantgardní divadelníci (pražští konzervativci) se 1925 sdružili do divadelní sekce Devětsilu
– roku 1926 založili Osvobozené divadlo – inscenace Moliérové hry „Cirkus Dandin“ – fraška
– samotný název Osvobozené divadlo pochází od Jiřího Frejka – symbolika nového divadla
– vznikalo v souvislosti s rozvojem poetismu chce představovat divadlo tvůrčí, básnické, spojené těsně se životem
– odstraňuje klasickou dramatickou jednotu času, místa a děje
– vede přímý dialog s divákem
– na počátku roku 1927 se divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy na Malé Straně a rozdvojilo se (jedna část si založila scénu DADA – Frejk, Burian druhá část zůstala jako Osvobozené divadlo)
– angažují se dvě osobnosti – Jindřich HONZL, Jiří FREJKA hlavně však Jiří VOSKOVEC (1905 – 1981 vlastním jménem J. Wachsmann) a Jan WERICH (1905 – 1980) – na scéně osvobozeného divadla vystupovali už od roku 1927, tehdy ještě jako studenti práv
– jejich prvním představením byla „Vest pocket revue“ – uvolněný dramatický žánr plný humoru a komiky, parodoval tradiční postup dramatu a opery, novinkou byly napůl připravené napůl improvizované dialogy s publikem, komické novotvary, situační a jazyková komika, studentský slang
– ve 30. letech ve spolupráci s hudebníkem Jaroslavem Ježkem vytvořili a realizovali množství her, jejichž obsah postupně s rostoucím nebezpečím fašismu nabýval na společenské odpovědnosti a politické angažovanosti (Golem, Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc,Těžká Barbora , Pěst na oko) – filmy: Hej rup! (Rub a líc), Pudr a benzín
– Balada z hadrů – odehrává se v staré cihelně, ve které přebývají žebráci a vyděděnci, jeden z nich (student) má Villonovy verše a tak s ostatníma začíná hrát příběh z 15. století, kdy Villon je obviněn z krádeže peněz a následně vraždy a je vyvržen ze společnosti hra je protifašistická, kritika soudobých problémů společnosti
– Osel a stín – zubař si lehne do stínu, který vrhá osel, majitel osla, chce za to zaplatit, celá věc se dostane až před soud, rozvíjí se řada intrik, během právních sporů se však zubař a majitel osla udobří a chtějí soud ukončit, ale advokáti nechtějí, zkazilo by to jejich politickou kampaň a tak se rozhodnou toho osla zabít a tím spor ukončí
– V+W se stylizovali do lidových kumpánů v různých dobách, procházejí lidskými dějinami a komentují nešvary a nedostatky
– forbína = předscény z části připravený dialog před oponou o aktuálním tématu
– významným prvkem jejich tvorby jsou písně (Svět naruby – Balada z hadrů, David a Goliáš – Těžká Barbora, Pochod plebejců – Caesar, Proti větru, Hej rup, Svět patří nám, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví, Babička Mary, ….)
– sám Werich napsal knihu pohádek „Fimfárum“ – Princezna Koloběžka, Tři Veteráni, …
– později bylo divadlo přesunuto do Vodičkové ulice, kde zůstalo až do konce (dnešní divadlo ABC)
– v roce 39 dostalo zákaz své činnosti za hru „Pěst na oko“
– V+W emigrovali do USA, po skončení války se vrátili, ale Voskovec v 48 znovu emigroval, ale Werich zůstal (hrál v divadle ABC, partnerem mu byl Horníček)