6. Drama 1948 – 50. léta

6. Drama 1948 – 50. léta
– zaniká satirická tvorba a nastupuje komedie (oficiální optimismus)  výsměch třídnímu nepříteli
– v dramatu se prosazuje socialistický realismus
– téma vesnice během a po válce např. „Mordová rokle“ od Miroslava STEHLÍKA
– historické téma si vzal Vojtěch CACH „Mostecká stávka“ i Milan JARIŠ a jeho hra „Boleslav I.“
– budovatelská tématika se objevuje ve hře Vaška KÁŇI „Parta brusiče Karhana“ – snažili se plnit plán, pracovali o sobotách a nedělích
– toto období je ve znamení uměleckého propadu jsou psány hry politicky motivované, tendenční a ideologie převažuje nad uměleckou hodnotou (socialistická kompozice dramatu byla ovlivněna ministrem školství Zdeňkem Nejedlým a ministrem informací Václavem Kopeckým)
– autoři a jejich hry se podrobovaly politickému hodnocení a nepohodlní umělci byli odsouváni z uměleckého života (Frejka, Radok, …)

7. Drama 50. – 60. let
– svými hrami se přestavuje mladý Pavel KOHOUT – snažil se aspoň částečně prolomit povrchnost a stupiditu tehdejších her, ale i přes to se v osudech mladých lidí odráží ideologie doby ze začátku psal budovatelské básničky (oslava Stalina a Lenina) a po okupaci odsoudil komunismus jeho hry „Dobrá píseň“ a „Zářijové noci“ reagovaly na aktuální problémy doby a byly divácky atraktivní „Taková láska“ – forma inscenovaného soudního procesu, sebevražda studentky z nešťastné lásky „August, August, august“ – hra z cirkusového prostředí, hlavní postavou je august (= klaun) jménem August August, který si dělá srandu z ředitele, ten klauna nakonec zavře do klece, kterou zapálí, kritika moci
– průlomem ve schématičnosti českého dramatu byly hry Františka HRUBÍNA „Srpnová neděle“ či „Křišťálová noc“ – psychologizace postav, charakterové hodnocení, v centru pozornosti je izolace a samota člověka
– Milan KUNDERA patří taky mezi autory dramat, např. „Jakub a jeho pán“ – hra napsaná na motivy Diderotova románu Jakub fatalista dále „Majitelé klíčů“ – Hlavní hrdina Jiří je poznamenán válkou, nemohl dostudovat, stal se členem KSČ a za války byl gestapem zajat a vyslýchán. Žije s rodinou na malém městečku, ale zvrat nastává když se za ním vrací jeho dávná láska Věra, která pracuje v ilegalitě, aby ji schoval. Jsou však prozrazeni domovníkem. Celé rodině hrozí smrt. Jiří se musí rozhodnout – buď zůstane a zemře s rodinou nebo uteče s Věrou. Rozhodne se utéct. Jeho čin označen za nemorální.Měl to být odsouzení maloměšťáctví a malosti v nás. V divadle prvky absurdního dramatu, scény přerušovány hrdinovými vizemi a úvahami „Ptákovina“ – groteskní fraška o moci a sexu, odehrává se ve škole, kdy se jednou na tabuli objeví sprostý obrázek, ředitel začíná vyšetřovat žáky, podřízené, nakonec se ukáže, že to psal sám ředitel, jen proto aby mohl vyšetřovat
– 60. léta = zlatá kapitola českého dramatu klasická divadla nedokázala oslovit diváka  těžiště dramatu se přesouvá do studiových scén v Praze, Brně a Liberci (divadla malých forem) zpočátku byla poloprofesionální, s prvky studentské recese, romantiky, siláctví, využívají různých divadelních forem (od klasických až po pásma, kabaretní a šantánové složky, hudbu – jazz, tanec, poezie či grotesku) právě zde se představilo mnoho vynikajících režisérů, autorů děl a herců z nichž řada byli po roce 1968 postiženi normalizačními zákazy rozkvětu doznalo i absurdní drama
– divadla malých forem vznikala od 1955, nejvýznamnější byly Reduta (Jaroslav Jakoubek, Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ivan Vyskočil, Jan Vodňanský, Petr Skoumal, …) Divadlo Na zábradlí či Semafor