8. Slovenština ve srovnání s češtinou, vývoj slovanských jazyků

– slovenština je národní jazyk Slováků, nejbližší češtině, vzájemný vliv (paralelní vývoj)
– 18. stol. pokus o vytvoření spisovné slovenštiny Antonínem Bernolákem na základě západoslovenského nářečí, ale neuspěla
– spisovnou slovenštinu vytváří ve 40. letech 19. stol. štúrovci – Ľudovít Štúr, Jozef Miloslav Hurban, Michal Miloslav Hodža – na základě nářečí středoslovenského – štúrovština
– do pol. 19. stol. spisovným jazykem bibličtina (jazyk Bible kralické)

SLOVENSKÉ HLÁSKOSLOVÍ
– čeština nemá: ä, dz, dž, ĺ, ľ, ô, ŕ
– slovenštině chybí: ř, ů

– chlapce – chlapca, ulice – ulica, moje – moja, ulici – ulicu, lid – ľud, vejce – vajce, vstávej – vstávaj, nesou – nesú, mouka – múka, mléko – mlieko, nést – niesť, vím – viem, stůl – stôl, maso – mäso, běžet – bežať, křivý – krivý

VÝSLOVNOST
1. Skupiny de, te, ne se vyslovují zpravidla měkce, jako [dě, tě, ně]. Jenom zřídka se vyslovují tvrdě (ten, onen, jeden, teraz, v koncovkách přídavných jmen a zájmen např. krásneho, krásnej, sociálnemu, tejto, ve slovech cizího původu např. generácia, demokrácia, telefón).

2. Skupiny di, ti, ni a dí, tí, ní se vyslovují zpravidla měkce (jako v češtině). Tvrdě se vyslovují v 1. p. pl. muž. r. (tí, co žili před nami, pekní mladí chlapci, dále v tvarech s předponami typu odísť, nadišiel a ve slovech cizího původu např. federatívny, komunistickej (strany), socialistická (republika)).

3. Písmeno ä se vyslovuje jako široké e (mezi a a e) nebo také jako obyčejné e.

4. Českým skupinám bě, pě, mě, vě odpovídají slovenské skupiny be, pe, me, ve.

5. Písmeno ô se vyslovuje jako dvojhláska uo.

6. Ve slovenštině jsou dvojhlásky ie, ia, iu, ô; skupina ou v 7. p. sg. (např. ženou) se ve slovenštině za dvojhlásku nepokládá.

7. České dvojhlásce ou (a z části také í) odpovídá ve slovenštině většinou ú. Ou je pouze v 7. p. sg. ž. r. (novou cestou, svojou prácou).

8. Na místě českého ř je ve slovenštině r.

9. Ve slovenštině mohou být slabikotvorné souhlásky r a l také dlouhé (zavŕšil, hĺbka, tŕnie).

10. Ve slovenštině je dvojí l: l shodné foneticky s českým l a měkké ľ. První l se neoznačuje (minulosť, prežil), měkké ľ se vyslovuje v těch případech, ve kterých je jeho měkkost vyznačena háčkem nebo apostrofem, ale i tehdy, jestliže za ním následuje i, e, ie, ia, iu.

11. Ve slovenštině se v na konci slabiky po samohlásce a po r nebo l vyslovuje jako neslabičné (obouretné) u (lev, dav, spev, dávka).

12. Ve slovenštině nebývají za sebou dvě slabiky s dlouhými samohláskami; podle tzv. rytmického zákona se kromě výjimek druhá krátí. (Dvojhlásky se počítají za dlouhé, ačkoliv se vyslovují krátce.)

TVAROSLOVÍ
1. Ve slovenštině zpravidla není zvláštní tvar pro 5. p.
2. Infinitiv má vždy příponu -ť (chytiť, viesť).
3. 1. os. sg. přít. času má vždy koncovku -m (bojím sa, budem, kúpem sa, počujem, nesiem).
4. V pl. je pro všechny rody jediný tvar příčestí min. s koncovkou -i (stromy padali, ženy spievali, srdci sa roztekli)
5. Ve všech osobách podmiň. zp. je tvar by (bol by som, bol by si, bol by, boli by sme, boli by ste, boli by)

SKLADBA
1. Při vykání se užívá pomocného slovesa i příčestí minulého vždy v tvaru 2. os. pl. (Už ste, susedka, dávno neboli u nás. Čo ste, otecko, hovorili?)
2. Ve slovenštině je jiná slovesná vazba než v češtině. (zúčastniť sa na niečom (něčeho), všímať si nieco (něčeho), vážiť si niečo (něčeho)).

SLOVNÍ ZÁSOBA
1. Ve slovní zásobě k sobě mají čeština a slovenština blízko. Rozdíly bývají mnohdy jen v hláskové podobě (nie = ne, dom = dům, nájsť = najíst).

2. Některá slova stejně znějí, ale mají jiný význam.

SLOVENŠTINA ČEŠTINA ČEŠTINA SLOVENŠTINA
horký hořký horký hurúcí
chudý hubený chudý chudobný
kapusta zelí kapusta kel
kúriť topit kouřit fajčit
ľúbosť láska libost príjemnosť
sklep obchod sklep pivnica

3. Některá slovenská slova jsou velmi odlišná, byla přejata z cizího jazyka:

bozk polibek ťava velbloud atrament inkoust
hovoriť mluvit čižma bota cintorín hřbitov
pýtať prosit, žádat olovrat svačina okuliare brýle
starý otec dědeček ciageľ rampouch ceruzka tužka
stará máť babička murár zedník tehla cihla
gazda hospodář frajer milenec, milý

VÝVOJ SLOVANSKÝCH JAZYKŮ – viz otázka č.1