24. Jazyk a racionální studium textu, zpracování informací

ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ
• informace – v širším smyslu zpráva obecně, její obsah, údaje v ní obsažené, a to nejen obsah ústního sdělení, ale i článku, referátu, knihy, ale i signálu (světlem, praporkem…)

– je třeba neustále držet krok s novými poznatky (záleží na oboru, vzdělání, inteligenci, píli), informace získáváme tak, aby byly co nejúčinnější
– vědní obory zabývající se informacemi (aby bylo sdělování informací a práce s nimi co nejúčinnější):
▫ informatika – nauka o získávání, ukládání, zpřístupňování a využívání informací
▫ teorie informace – matematickým základem sdělovací techniky (nezajímá se o vlastní obsah, ale jak vliv okolí snižuje míru informací – šum, telefonický přenos…)

– zdroje informací: sdělovací prostředky (média) a tiskoviny (odborné časopisy, knihy, studie…) – nalezneme je v knihovnách – zde se informace zaznamenávají a třídí + poskytují bibliografické informace (informace o tématech knih a jejich autorech; příjmení, jméno autora, název publikace, místo a rok vydání, stránka/-y) + pomáhají vypracovávat odborné rešerše (souhrn informací o pramenech k určitému tématu; informace o tom, které knihy a časopisy pojednávají o určitém tématu) + stručné výtahy knih …

– orientace: knihy jsou opatřeny signaturami (určité znaky podle kterých jsou knihy rozřazeny do různých kategorií – např. podle velikosti dokumentu, tématu + pořadové číslo v příslušném oddělení)

– katalogy:
– ve velkých knihovnách mikrofiše = záznamy na plochých filmech
– opět k usnadnění orientace – seznamy dokumentů podle různých kritérií:
▫ autorský katalog – dokumenty řazeny abecedně podle jmen autorů (příjmení, jméno, dílo, rok)
▫ systematický katalog – podle vědních oborů, každý obor má příslušné číslo a dále hledáme podle logického klíče (např.: umění – malířství – figurální malířství – portrét apod.)
▫ předmětový katalog – podle obsahových (předmětových) hesel

– většinou knihovny k většině dokumentů připojují tzv. anotaci = zhuštěná, stručná informace o tématice díla, jeho pojetí apod., uvádí se na katalogizačním lístku spolu s bibliografickými údaji

– důležité jsou také knižní bibliografické katalogy; knihovnické katalogy jsou determinovány tím, co ve skutečnosti vlastní, knižní katalogy zahrnují opravdu celou produkci k jednotlivému tématu

– veškeré informace jsou dnes zpracovávány elektronicky, to platí i u katalogů v knihovnách

RACIONÁLNÍ STUDIUM TEXTU
– orientovat se v textu pomáhá:
▫ anotace – zhuštěná, stručná informace o tématice díla, jeho pojetí apod., uvádí se na katalogizačním lístku spolu s bibliografickými údaji
▫ obsah – seznam názvů kapitol a jejich oddílů + čísla stránek; dnes většinou na začátku knihy
▫ předmluva – autor vyslovuje svůj záměr
▫ doslov – může být psát někým jiným než autorem
▫ resumé – shrnutí hlavních myšlenek a závěrů, které se připojují na konec nebo na začátek odborného textu, obvykle cizojazyčně, bývá na jednu stránku
▫ rejstřík – abecední seznam odborných pojmů nebo jmen

– metoda trojího čtení:
▫ zběžné, orientační (představa o celku)
▫ důkladné studium podstatných částí + podtrhávání nebo výpisky, poznámky
▫ výběrové čtení (podtržená nebo vypsaná místa)

– záznamy z textu:
▫ výpisky (excerpta) – doslovně vypsané části textu (s klíčovým slovem – předmětovým heslem pro abecední řazení, bibliografickými údaji, např. na listu A6)
– teze = stručně vyjádřená základní myšlenka
– citát = doslovný výpisek výroku jiného autora (uvádí se v uvozovkách)
▫ osnova – heslovité naznačení výstavby celého textu a významových složek, mívá 3 části (úvod, stať, závěr)
▫ výtah (konspekt) – zachycení hlavních myšlenek a výstavby celého textu v stručných větných formulacích, konkrétní údaje, přehlednost (dělení číslicemi římskými, arabskými, mezinárodním desetinným tříděním, písmeny abecedy); obvykle jmenné vyjádření, odkazy k odborné literatuře, přesné bibliografické údaje